23 C 259/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 12 122,37 Kč s úrokem ve výši 8,50 % z částky 11 927,70 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 927,70 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) uzavřela dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovnímu účtu č. [bankovní účet], na základě které poskytla žalované straně úvěr až do výše limitu 10 000 Kč. Dlužník však poskytnutý úvěrový rámec přečerpal a včas nevrátil, a z toho důvodu byl dluh zesplatněn ke dni [datum] a dlužník vyzván, aby dluh neprodleně uhradil. Žalovaná strana i přesto dluh neuhradila a žalující strana se domáhá jeho zaplacení. 3. Žalující strana tak uplatňuje v řízení: ­) dlužnou jistinu 11 927,70 Kč ­) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 194,67 Kč ­) smluvní úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 11 927,70 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení ­) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 927,70 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení 4. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 5. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 6. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 7. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 8. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 9. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že strany ujednaly kontokorentní úvěr, kdy žalované straně byl poskytnut úvěr k čerpání ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazbou 18,90 % ročně. Součástí smluvního ujednání bylo i poučení žalované straně o možnosti úvěr zesplatnit v případě porušení smluvních povinností. Podmínky čerpání a přečerpání úvěru byly uvedeny v obchodních podmínkách, na které smlouva odkazovala. Poskytnutí peněž dlužníkovi bylo prokázáno výpisem z účtu za celé trvání kontokorentu. 10. Žalující strana doložila posouzení úvěruschopnosti formulářem„ posouzení úvěruschopnosti“. Při posouzení vyšla z údajů dlužníka a pohybu peněz na účtu vedeném u žalující strany. 11. Výzvami ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo prokázáno, že žalující strana dlužníka průběžně vyzývala o úhradu dlužné částky. Odeslání výzvy z [datum] je prokázáno dodejkou [anonymizováno]. 12. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 13. Mezi dlužníkem a věřitelem byla uzavřena smlouva o kontokoretním úvěru. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost jistinu úvěru vrátit a platit z poskytnutého úvěru smluvené úroky (§ 2395 o.z.). Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že k prodlení s placením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peněžní prostředky vrátil, popř. že dluh jinak zanikl, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 a ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006, jež jsou použitelné i nadále). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. 14. Dlužník věřiteli platby neuhradil, a proto byla žaloba shledána po právu. Dlužník neprokázal, že jistinu vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 15. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Žalující straně podle § 151 odst. 3 o.s.ř. dále náleží paušální náhrada nákladů účastníka nezastoupeného advokátem podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč, konkrétně za úkony do podání návrhu na zahájení řízení, kterými jsou odeslání výzvy k plnění a sepis žaloby. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku.