24 C 78/2021-45 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně podala u soudu dne [datum] žalobu o určení výživného vůči oběma svým rodičům, tuto prostřednictvím ustanoveného advokáta doplnila podáním ze dne [datum] tak, že požaduje výživné ve výši 3 000 Kč od každého ze žalovaných tři roky zpětně od podání žaloby, podáním ze dne [datum] pak vzala žalobkyně žalobu částečně zpět za dobu do 6. 1. 2021 a požadovala výživné dobu do 7. 1. 2021 do 31. 8. 2021 ve výši 24 000 Kč od každého ze žalovaných. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] dosáhla zletilosti, k témuž datu skončila [anonymizováno] péče, do níž byla svěřena rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v období od [datum] do [datum] byla žalobkyně studentkou Střední školy [anonymizována čtyři slova], sídlem [adresa], neměla žádný příjem. S žalovanými byla v sporadickém styku, žalovaní jí na výživu ničeho nepřispěli, pokud je jí známo, žalovaná je bez zaměstnání, má další dvě vyživovací povinnost, o výdělkových a majetkových poměrech žalovaného jí není ničeho známo, má další tři vyživovací povinnosti. Žalobkyně má za to, že žalovaní jsou povinni jí platit výživné, když se řádně a soustavně připravovala na výkon svého budoucího povolání, částka 3 000 Kč je dostačující jejím potřebám a představuje částku na dolní hranici pro zletilé a studující dítě. 2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, v nepřítomnosti žalovaných, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalovaný svoji neúčast u jednání telefonicky omluvil, uvedl, že dne [datum] zaslal žalobkyni částku 1 000 Kč, víc platit nemůže, je bezdomovec, má pouze příjem z brigád, který stačí pouze pro jeho potřebu. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, předvolání k jednání bylo žalované spolu se žalobou doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnosti se považují za doručené tzv. fikcí dnem 2. 6. 2022 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 3. Výrokem I. tohoto rozsudku soud řízení zastavil podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „o. s. ř.“, v rozsahu zpětvzetí žaloby. Protože ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání, není k účinnosti tohoto procesního úkonu žalobkyně třeba souhlasu žalovaných. 4. Podle ustanovení § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 5. Podle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 7. Vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem, ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který je třeba vykládat jednotlivě podle specifik konkrétního případu. Věk je nicméně důležitým kritériem, je proto třeba rozlišit, zda se jedná o dítě nezletilé, resp. dokonce dítě vykonávající povinnou školní docházku, u nichž je přiznání výživného odpovídající odůvodněným potřebám dítěte samozřejmě pravidlem. Zletilé dítě by mělo být zásadně schopno postarat se samo o sebe a důvod pro stanovení vyživovací povinnosti by mělo být odůvodněno konkrétními okolnostmi daného případu. Úsilí směřující k tomu, aby se začalo živit samo, dítě nepochybně vyvíjí, pokud se soustavným a řádným studiem připravuje na své budoucí povolání. U zletilých dětí již lze očekávat, že mají alespoň v základních obrysech jasno v tom, kam směřují, o co chtějí v životě usilovat a jaké vzdělání je k dosažení jejich cíle potřebné. 8. V dané věci z potvrzení o vzdělávání vydaném Střední školou [anonymizována čtyři slova] v [obec] ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně se od [datum] do [datum] vzdělávala na této škole v denní formě studia. Z listiny vydané touž školou dne [datum] vyplývá, že žalobkyně – žákyně [anonymizováno] ročníku oboru vzdělávání v denní formě studia oboru [anonymizováno] – zanechala [datum] vzdělávání s tím, že zletilá žákyně oznámila ukončení vzdělávání. 9. Zanechala-li tedy žalobkyně vzdělávání v tříletém oboru na vlastní žádost již po prvním ročníku, pak její vzdělávání rozhodně nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti. Po žalovaných nelze spravedlivě požadovat, aby platili, resp. doplatili žalobkyni výživné, rozhodla-li se žalobkyně sama o své vůli vzdělávání ukončit bez toho, aniž by dosáhla kvalifikace odpovídající zvolenému oboru a zvýšila tak své možnosti k uplatnění na trhu práce. Soud proto nedůvodnou žalobu vůči oběma žalovaným zamítl. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy ve věci zcela úspěšným žalovaným, kteří mají právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobkyni, nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady. 11. Žalobkyni v řízení zastupoval advokát, který jí byl soudem ustanoven podle ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř. usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jehož odměnu a náhradu hotových výdajů platí stát. Státu tyto náklady nahrazeny nebudou, neboť zastupované žalobkyni nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení (§ 149 odst. 2 o. s. ř., viz též rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 či sp. zn. 28 Cdo 2553/2017). 12. Řízení o vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem je podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozeno od soudního poplatku.