25 C 238/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 500 Kč a zákonného úroku z prodlení. Podanou žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hodin cestoval dopravním prostředkem žalobce – [anonymizována tři slova], bez platné jízdenky a nemohl se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušil smluvní přepravní podmínky. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný cestoval dne [datum] v [údaj o čase] hodin [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], provozovanou žalobcem bez platné jízdenky. Přirážku k jízdnému ve výši 800 Kč na místě nezaplatil a byl upozorněn, že není-li uvedená přirážka k jízdnému zaplacena v dodatečně stanovené lhůtě, činí její výše 1 500 Kč. Z důvodu neuhrazení snížené přirážky v takto stanovené lhůtě vzniklo žalobci právo na přirážku ve výši 1 500 Kč. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákona o drahách“) je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Dle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Dle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 6. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný tím, že cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobcem bez platné jízdenky, porušil smluvní přepravní podmínky, tedy normu, která se pro žalovaného při použití hromadné dopravy stala závaznou, a současně nedodržel ustanovení § 2550 a následující občanského zákoníku upravující smlouvu o přepravě osob, která je pojmově smlouvou úplatnou a právu cestujícího na to, aby jej přepravce dopravil na určité místo, koresponduje pak jeho povinnost zaplatit za to jízdné. Žalovaný žalobkyni pohledávku ve formě přirážky neuhradil. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno. 7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k uvedeným třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. 10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.