25 C 338/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 524 Kč a zákonného úroku z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná dne [datum] v [údaj o čase] hodin cestovala dopravním prostředkem žalobkyně – tramvají linky [anonymizováno], bez platné jízdenky v hodnotě 24 Kč a nemohla se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušila smluvní přepravní podmínky. Vedle neuhrazeného jízdného ve výši 24 Kč je žalovaná dále povinna zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující: Žalovaná cestovala dne [datum] v [údaj o čase] hodin tramvají linky [anonymizováno], provozovanou žalobkyní bez platné jízdenky. Jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 800 Kč na místě nezaplatila a byla upozorněna, že není-li uvedená přirážka k jízdnému zaplacena v dodatečně stanovené lhůtě, činí její výše 1 500 Kč. Z důvodu neuhrazení přirážky v takto stanovené lhůtě vzniklo žalobkyni právo na přirážku ve výši 1 500 Kč. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákona o drahách“) průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 6. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná tím, že cestovala dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platné jízdenky, porušila smluvní přepravní podmínky, tedy normu, která se pro žalovanou při použití hromadné dopravy stala závaznou, a současně nedodržela ustanovení § 2550 a následující občanského zákoníku upravující smlouvu o přepravě osob, která je pojmově smlouvou úplatnou a právu cestujícího na to, aby ji přepravce dopravil na určité místo, koresponduje pak její povinnost zaplatit za to jízdné. Žalovaná žalobkyni pohledávku včetně přirážky neuhradila. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno. 7. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k uvedeným třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. 10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.