26 C 42/2017-48 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal na žalovaném uhrazení žalované částky a příslušenství z toho důvodu, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] credit [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru [číslo] v jejímž rámci byl poskytnut úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem 65 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidlené měsíční výši 4% z čerpané a tedy dlužné částky, což ale nečinil, pročež věřitel v souladu s podmínkami úvěrové smlouvy úvěr ke dni [datum] zesplatnil a vyzval dlužníka k úhradě celé nesplacené dlužné částky. Ovšem bezvýsledně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nemá námitek. Vzhledem k tomu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.). Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Z žalobcem předložených listin bylo zjištěno, že byla uzavřena úvěrová smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěrového rámce, který byl sjednán na 65 000 Kč a zároveň byl smluvně upraven způsob vrácení poskytnutých finančních prostředků, stejně jako výše úroků z úvěru a případných sankcí pro případ, kdy by dlužník prodléval s plněním svého závazku dlužnou částku věřiteli vrátit. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen ani nezanikl jinak. Právně posoudil soud věc tak, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a následujících NOZ Touto smlouvou se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 1879 NOZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1800 NOZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě při hodnocení žaloby po stránce skutkové i právní, na základě provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je v plném rozsahu důvodná. Z platně uzavřené dohody předchůdce žalobce svůj závazek vůči žalovanému splnil, žalovaný však do dne podání žaloby žalobci, který nabyl pohledávku za žalovanou platnou smlouvou o postoupení pohledávky, nezaplatil. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci bylo úspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Ty byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 2 923 Kč a právním zastoupení advokátem dle vyhlášky 177/1996Sb. za 3 úkony právní pomoci po 4 060 Kč a 3 režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH z těchto částek.