28 C 41/2022-12 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 12 610 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za neuhrazené stravné. Žalobkyně tvrdila, že zabezpečuje předškolní výchovu dětí na adrese [adresa], v rámci které zabezpečovala také předškolní výchovu pro děti žalované, [jméno] a [jméno] [příjmení], jejichž je žalovaná zákonnou zástupkyní. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná nehradila stravné za děti dle předpisu. Žalovaná dne 25. 5. 2022 dluh uznala, avšak ani poté nic neuhradila a nereagovala ani na výzvy k úhradě. 2. Žalovaná nic netvrdila, k věci se nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodnul bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. (občanský soudní řád), neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalované byla zaslána výzva k vyjádření k uvedenému postupu s tím, že nevyjádří-li se ve stanové lhůtě, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř). Žalovaná na výzvu nijak nereagovala. 4. Žalobkyně svoje tvrzení prokázala listinnými důkazy, z nichž soud zjistil následující skutkový stav. Podle směrnice č. 4/2021 ke stanovení výše stravného pro školní rok 2021 bylo stanoveno stravné na dítě 3 - 6 let 800 Kč měsíčně, na dítě 7 – 10 let 840 Kč měsíčně. Žalovaná dne 25. 5. 2022 uznala dluh v částce 9 570 Kč a zavázala se jej uhradit ve splátkách částkou 800 Kč do konce května 2022, částkou 2 930 Kč do konce června 2022, částkou 2 930 Kč do konce července 2022, částkou 2 930 Kč do konce srpna a zavázala se uhradit stravné za běžné měsíce – [anonymizována dvě slova]. Dle vyčíslení žalobkyně činí ke dni 19. 7. 2022 dlužná částka celkem 12 630 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovanou písemně dne 10. 11. 2021 k úhradě částky 2 808 Kč za nezaplacené stravné dětí [jméno] a [jméno] a upomínkou ze dne 16. 3. 2022 za stravné 7 302 Kč ke dni 28. 2. 2022. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 6. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 9 570 Kč do 30. 6. 2022, neboť žalovaná neuhradila ani první ze splátek sjednaného splátkového kalendáře. 5. Po právní stránce soud posoudil věc takto: Podle § 7 odst. 1, odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ školský zákon“), je mateřská škola jednou ze složek vzdělávací soustavy. Podle § 34 a násl. školského zákona se předškolní vzdělávání organizuje pro děti ve věku od dvou do zpravidla šesti let. Podle § 4 vyhlášky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 14/2005 Sb. o předškolním vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, stanoví ředitel mateřské školy po dohodě se zákonným zástupcem dítětem způsob a rozsah stravování dítěte tak, aby se dítě, je-li v době podávání jídla přítomno v mateřské škole, stravovalo vždy. Organizace a rozsah stravování a úplata za něj se řídí vyhláškou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ve znění pozdějších předpisů, která stanoví, že úplata za školní stravování je určena výší finančního normativu v rozpětí finančních limitů stanovených v příloze 2 vyhlášky podle cen potravin v místě obvyklých. Podle § 1 746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 2 053 OZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášenými učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobkyně se žalovanou uzavřela nepojmenovanou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytovala dětem žalované stravu v mateřské škole, a žalovaná se zavázala hradit stravné určené podle směrnice č. 4/2021. Protože žalovaná stravné nehradila, byla žalobkyní k úhradě zvyšujícího se dluhu postupně vyzývána. Žalovaná poté listinou ze dne 25. 5. 2022 uznala dluh na stravném co do důvodu i výše 9 570 Kč a zavázala se dlužnou částku uhradit v předepsaných splátkách, rovněž se zavázala uhradit stravné za běžné měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalovaná ovšem na splátky ani běžné stravné nic neuhradila. Žalovaná se k věci nevyjádřila, nic netvrdila, např. to, že dlužnou částku, k jejímuž uhrazení se uznáním dluhu zavázala, již uhradila, nebo že došlo k zániku pohledávky jiným způsobem. Soud proto na základě shora uvedeného žalobě zcela vyhověl. 7. Protože žalovaná nezaplatila dlužnou částku řádně a včas, je v prodlení a dle § 1970 OZ má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení, jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., soud žalobě vyhověl i v tomto směru a uložil žalované zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 334 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 610 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Náklady vyčíslené žalobkyní jsou nižší, než stanoví výpočet dle shora uvedených ustanovení, požadovat nižší náklady však není v rozporu se zákonem, soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení dle návrhu.