12 C 107/2023-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 600 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, náklady úvěru byly sjednány ve výši 10 800 Kč a skládaly se z úroku se sazbou 28 % jistiny v celkové výši 4 200 Kč, úplaty ve výši 6 150 Kč a administrativního poplatku ve výši 450 Kč. Celkem se žalovaný zavázal uhradit 25 350 Kč po odečtení administrativního poplatku, který byl splacen jednorázově při výplatě úvěru ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč. Žalovaný uhradil administrativní poplatek ve výši 450 Kč a dále částku 450 Kč. Žalovaný se dne [datum] dostal do prodlení se splácením svého závazku vyplývajícího ze Smlouvy, neboť řádně a včas neuhradil 2. splátku splatnou dne [datum]. Dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem [datum], nastala splatnost celého úvěru. Žalobkyně započetla celkovou uhrazenou částku ve výši 2 400 Kč na jistinu. Úhradu nákladů spotřebitelského úvěru žalobkyně nepožaduje 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. b) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. S předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění; mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu ve výši 15 000 Kč a uhradit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 800 Kč, a to částku 450 Kč představující administrativní poplatek při uzavírání smlouvy a zbývající částku 25 350 Kč ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč, kdy první splátka byla splatná 30. den po uzavření Smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo]). Žalovaný na úvěr uhradil dne [datum] částku 450 Kč a téhož dne částku 1 950 Kč (prokázáno zprávou klienta). Žalovaný byl k úhradě částky 12 600 Kč vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum], která mu byla zaslána dne [datum] (předžalobní výzvou včetně podacího lístku). 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 15 000 Kč v hotovosti. Dle Smlouvy se žalovaná zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 10 800 Kč ve třinácti splátkách, poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný neuhradil splátku splanou dne [datum], celkem uhradil 2 400 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu. Žalobkyně požaduje pouze jistinu, dlužní částka tak činí 12 600 Kč. Žalovaný skutečnost, že by nějakou další částku, popř. celý dluh uhradil, že by tedy žalovaného závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 7. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 12. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.