12 C 67/2023 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 13 546 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem domu [adresa], který je součástí pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] – [příjmení] [jméno], [územní celek]. Žalobce pronajal žalované bytovou jednotku [číslo] v tomto domě o velikosti [anonymizováno], a to na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] uzavřené na dobu určitou. Nájemné a úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu byla stanovena ne částku 6 773 Kč. Žalovaná dluží nájemné z měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] 2021, přestože jí byly zaslán upomínky ze dne 15. 11. 2021 a 14. 12. 2021, na které žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne [datum] se, ač řádně a včas předvolána, nedostavila. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaná o odročení jednání nepožádala, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti; Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu, kterou se žalobce zavázal přenechat byt [číslo] vybavení bytu žalované k zajištění bytových potřeb a žalovaná se zavázala platit žalobci nájemné ve výši 5 100 Kč a zálohy za poskytované služby ve výši 1 673 Kč, splatné vždy do 25. dne daného měsíce, na který se nájemné a služby hradí. Nájem byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum] (prokázáno smlouvou o nájmu bytu ze dne [datum]). Žalobce žalovanou dne 15. 11. 2021 vyzval k úhradě částky 23 056 Kč představující nájemné za období [anonymizováno] 2021, [anonymizováno] 2021, [anonymizováno] 2021, [anonymizováno] 2021 v celkové výši 22 138 Kč a výlohy na upomínání (upomínka ze dne 15. 11. 2021). Žalobce dále žalovanou dne 14. 12. 2021 vyzval k úhradě částky 7 395 Kč představující nájemné za období [anonymizováno] 2021 ve výši 6 773 Kč a výlohy na upomínání (upomínka ze dne 14. 12. 2021). 4. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy bytovou jednotku ve vlastnictví žalobce, za což se zavázala platit nájemné ve výši 5 100 Kč za měsíc a zálohy za služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 673 Kč měsíčně. Žalovaná sjednané platby řádně nehradila a žalobce proto žalovanou vyzval mj. k úhradě nájemného a záloh na služby za [anonymizováno] 2021 a [anonymizováno] 2021. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ustanovení § 2247 odst. 3 o. z. způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“. Podle ustanovení § 4 odst. 1 věta první zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb (pronajímatel) má právo požadovat na příjemci služeb (nájemci) placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. 6. Na právní vztah účastníků dopadá ustanovení § 2201 o. z. a § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě žalovaná užívala byt, jehož vlastníkem je žalobce, a byla povinna žalobci platit ve smlouvě sjednané nájemné a zálohy za služby. Žalovaná svému závazku ze smlouvy nedostála. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by nájemné a zálohy na náklady na služby poskytované s užíváním bytu za [anonymizováno] 2021 a [anonymizováno] 2021 žalobci řádně a včas uhradila, že její povinnost k úhradě těchto částek nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu dlužného nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 7. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě vymáhané částky nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na úroky z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby) podle ustanovení § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky.