13 C 34/2023-24 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájila dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu řízení o nároky ze smlouvy o úvěru, kterou tvrdila, že uzavřela se žalovaným [datum] pod č. [anonymizováno] [rok]. Dle smlouvy se měla zavázat poskytnout žalovanému 8 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit poplatky. Nedílnou součástí smlouvy podle čl. I odst. 2 a čl. VIII smlouvy byl mj. sazebník a VOP, se kterými byl žalovaný před podpisem smlouvy seznámen a vyslovil s nimi souhlas. Úvěr byl splatný [datum]. Dále žalobkyně tvrdila, že si žalovaný při sjednání smlouvy zvolil službu [anonymizována dvě slova] za poplatek 110 Kč, službu [anonymizováno] za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Dále byl sjednaný poplatek za sjednání úvěru 2 020 Kč dle čl. IV smlouvy a čl. 1 sazebníku. K poplatkům žalobkyně uvedla, že služba [anonymizována dvě slova] obnáší možnost odkladu splatnosti úvěru o 2 měsíce a služba [anonymizováno] spočívá v expresním vyplacení úvěru. 2. Žalobkyně tak učinila předmětem řízení jednak úvěrovou jistinu 8 400 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru v plné výši 2 020 Kč, dalších 110 Kč za [anonymizována dvě slova] a 165 Kč za [anonymizováno], 29 Kč za SMS servis, dále nárokovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 605,08 Kč a vynaložené náklady 4 155 Kč. Posledním uplatněným nárokem byla smluvní pokuta v sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny 10 724 Kč, kdy později doplnila žalobkyně, že nárokuje prvních 90 dnů prodlení, a tedy za období od [datum] do [datum] částku 756 Kč. Z částky 10 724 Kč žalobkyně ještě nárokovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne [datum] do zaplacení. 3. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že navrhuje, aby jí byla přiznána částka 10 724 Kč, tj. na jistina a všechny původně nárokované poplatky s tím, že jde o částku, kterou ke dni, kdy měl být celý úvěr zaplacen, žalovaný dlužil. Tvrzení k úroku ve výši 605,08 Kč nedoplnila, a i když tuto částku přestala uvádět v návrhu petitu, výslovně ji zpět nevzala, proto o něm nemohlo být řízení zastaveno. Účelně vynaložené náklady opravila ze 4 155 Kč na 2 065 Kč s odůvodněním, že žalovaný byl kontaktován v celkem 62 různých dnech v období od března [rok] do září [rok], kdy mu bylo odesláno postupně 26 SMS, 39 e-mailů a 4x telefonováno. Náhradu nákladů si žalobkyně vypočetla v paušální výši 35 Kč denně, kdy omezení náhrady nákladů maximálně 490 Kč měsíčně se uplatnilo pouze v červnu [rok], kdy byl kontaktován žalovaný v celkem 17 různých dnech. Tím vysvětlovala, že náklady správně činí jen 2 065 Kč, rozdíl do částky 4 155 Kč však zpět také nevzala. 4. Žalovaný se k věci samé nijak v průběhu řízení nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Tedy ani nemohl učinit rozhodné skutečnosti nespornými. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou stran, když právní zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila. 5. Ze žalobkyní předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným podle jejího záhlaví, kde jsou oba účastníci uvedeni, měla být uzavřena [datum] smlouva, na straně žalovaného je však u podpisu uvedeno jen„ podepisuji SMS kódem [rok] [číslo]“. Žalobkyně v žalobě pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese [webová adresa], nic dalšího k tomu, jak konkrétně měl tento proces proběhnout, neuvedla. Zmínila pouze ještě to, že se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na účet žalobkyně z účtu, který je zřízen a veden na jeho jméno. K tomu však nenavrhla žádný důkaz. Z výpisu z účtu žalobkyně, který k důkazu žalobkyně navrhla v doplnění žaloby, pak soud zjistil, že dne [datum] byla žalobkyni odepsána z jejího účtu platba u [právnická osoba] ve výši 8 400 Kč. Uvedeno je sice číslo protiúčtu, ale příjemce, a tedy vlastník tohoto protiúčtu, z potvrzení o platbě nevyplývá. 6. Skutkově tak nebylo možné dospět k závěru, že smlouvu žalovaný uzavřel, resp. že by ji podepsal, byť jinak než klasickým podpisem, či že by bylo prokázáno, že skutečně obsahuje projev jeho vůle. Na smlouvě je pouze obecně uvedeno, že byla podepsána SMS kódem, ale žalobkyně ani netvrdila, že by (právě) žalovanému takový kód, kdy a jak poskytla, natož, aby k tomu označila a předložila důkazy, ze kterých bude vyplývat, že právě žalovanému byl konkrétního dne poskytnut konkrétní kód, a že tento byl, a kdy, skutečně použit, a jakým způsobem, k potvrzení vůle právě žalovaného uzavřít předkládanou smlouvu. Ohledně samotného procesu žalobkyně netvrdila žádné rozhodné skutečnosti, které by následně mohly být prokázány. Sdělení, že smlouva vznikla distančně na webové adrese, je obsahově samo o sobě nedostačující, kdy není popsán konkrétně způsob, jakým se to stalo, aby mohlo být prokázáno a dovozeno, že šlo skutečně o uzavření smlouvy, a to konkrétně a právě žalovaným, který potvrdil svou vázanost obsahem předložené listiny. 7. Žalobkyně pak rovněž tvrdila, že se žalovaný identifikoval ověřovací platbou z účtu konkrétního čísla, ale k tomu žádný důkaz vůbec nenavrhla. V žalobě se omezila pouze na navržení smlouvy, VOP a sazebníku. Žádný jiný důkazní návrh učiněn nebyl. V doplnění žaloby pak dokládala potvrzení o platbě, ze kterého však vyplývá jen číslo účtu, ale nelze zjistit, komu tento účet patří. Nebylo tak ani možné učinit závěr, že žalovaný, a právě on, přijal prostředky žalobkyně ve výši 8 400 Kč. 8. Pokud by se žalobkyně dostavila k nařízenému jednání, soud by ji vyzval, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, a poučil o následcích nesplnění této výzvy. S ohledem na její absenci to nebylo možné, a protože nebylo prokázáno ani tvrzené uzavření smlouvy, nemělo smysl pokračovat v dokazování k jednotlivým nárokům, které z ní měly vyplynout, a k jejich výši. Další důkazy tak již soud ani neprováděl. Svým rozhodnutím neúčastnit se jednání se žalobkyně výhody výzvy k doplnění tvrzení a označení důkazů vzdala, neboť poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) se uděluje výhradně při jednání v návaznosti na jeho výsledky. 9. Nároky, které žalobkyně uplatnila, měly plynout z předložené smlouvy, kde se žalobkyně zavazovala poskytnout prostředky. Takový závazkový vztah je typově smlouvou o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a podléhá dále zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), když z ničeho neplyne, že by žalovaný měl být podnikatelem. 10. Podle § 104 z. s. ú. je vyžadována písemná forma smlouvy, kterou i žalobkyně tvrdila, a i když není spojeno její nedodržení se sankcí neplatnosti, musela by v případě ústního ujednání být prokázána její existence a obsah, včetně všech náležitostí, které musí mít. Za situace jednání přes web, které bylo rovněž tvrzeno, toto nepadá ale v úvahu. V případě písemné formy právního jednání se vyžaduje dle § 561 o. z. podpis jednajícího, kdy v případě prostého elektronického podpisu, kterým by mohl být SMS kód, se vyžaduje podle § 562 odst. 1 o. z. dále, aby byla určena jednající osoba. 11. Soud v tomto směru nijak nezpochybňuje, že jedinečný kód, je způsobilý smlouvu podepsat, ovšem za podmínky, že bude prokázáno, že tímto kódem, garantujícím, že jde o dotyčnou osobu, právě tato osoba disponovala, a umožní ji tak určit a identifikovat. Za situace, kdy žalobkyně jen tvrdila, že smlouva byla uzavřena na webu, distančně, ale nic o tom, že byla podepsána SMS kódem a jak tento kód doručila právě žalovanému, a že pokud byl použit, byl použit konkrétně žalovaným, nesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní ohledně toho, jak vše proběhlo, a že se tak skutečně stalo. 12. Za situace, kdy z tvrzené smlouvy soud při jednání během dokazování zjistil, že nese jen proklamaci o tom, že je podepsána SMS kódem, a nepřítomnou žalobkyni nebylo možné vyzvat k doplnění dalších skutkových tvrzení, kdy a jak, a jaký konkrétní kód předala za účelem podpisu této smlouvy právě žalovanému, a že žalovaný jej na smlouvu i skutečně připojil, pak nebylo dostatečně ani tvrzeno, natož prokázáno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní tvrzenou smlouvu. 13. Smlouva tak nemohla obstát, resp. tvrzení, že byla skutečně uzavřena smlouva se žalovaným, ze které mají vyplynout smluvní nároky. Nebylo je tak možné za daného stavu přiznat, stejně jako vrácení prostředků, které měla žalobkyně, byť bez prokázané existence smlouvy, poskytnout. Žalobkyně sice tvrdila, že částku vyplatila, a předložila výpis z účtu, kde je jí odepsána, na výpisu však není zjistitelné, kdo je vlastníkem protiúčtu, na který byly prostředky odeslány. Ani v tomto směru pak nebylo možno žalobkyni vyzvat, a poučit ji, že neunáší důkazní břemeno o tom, že právě žalovanému vyplatila tvrzenou částku. To, že z tohoto účtu žalovaný jako jeho vlastník odeslal potvrzovací platbu žalobkyně také jen tvrdila, ale žádný důkaz k tomu nenavrhla. Byť ten, kdo př