16 C 398/2021-59 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 272 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 25. 7. 2020 do zaplacení z titulu regresního nároku vzniklého zaplacením ceny za nevrácení movitých věcí sloužících k výkonu práce. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že je právnická osoba - agenturní zaměstnavatel se sídlem v [země]. V období od [datum] do [datum] zaměstnávala žalovaného, jenž byl pro výkon práce zařazen do [anonymizována čtyři slova] (dále též jen "spol. [anonymizováno]). Od spol. [anonymizováno] obdržel žalovaný dne [datum] nářadí a další movité věci sloužící žalovanému pro výkon práce. O převzetí těchto věcí podepsal žalovaný dne [datum] předávací protokol. Vzhledem k tomu, že žalovaný k dnešnímu dni věci dle bodu II. této žaloby nevrátil, obrátila se se svým nárokem spol. [anonymizováno] na žalobkyni jakožto zaměstnavatele žalobce. Žalobkyně vedena zájmem na zachování řádných vztahů mezi žalobkyní a touto společností, cenu zapůjčených věcí spol. [anonymizováno] zaplatila. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 45 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 45 EUR od 25. 7. 2020 do zaplacení a soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] v tomto rozsahu zastaveno. Předmětem žaloby zůstala částka 1 227 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 25. 7. 2020 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne [datum] se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti žalovaného. 4. Jelikož se jedná o spor s cizím prvkem, kdy žalobkyně je společností se sídlem v [příjmení] [anonymizováno] republice, zabýval se soud nejdříve otázkou pravomoci a rozhodného práva. Při posouzení pravomoci vycházel z čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterého mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Liberci, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 5. Rozhodné právo soud určil podle čl. 10 bodu 3. nařízení č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dle nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavců 1 a 2, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo. S ohledem na to, že žalovaný má bydliště v České republice, je zřejmé, že k bezdůvodnému obohacení došlo v České republice, uplatní se poroto české právo. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) ve znění účinném ke dni uzavření tvrzené dohody. 6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 7. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] včetně částečného překladu bylo zjištěno, že žalovaný byl u žalobkyně v pracovním poměru od [datum]. V období od [datum] do [datum] byl žalovaný zařazen u klienta žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a to jako montér vzduchotechniky, klimatizace, topení a sanitárního vybavení. 8. Z faktury vystavené [právnická osoba] žalobkyni bylo zjištěno, že [právnická osoba] žalobkyni vyúčtovala částku 1 698 EUR, z níž částka 1 227 Eur představovala cenu pracovních pomůcek nevrácených žalovaným. 9. Z dokladu o uhrazení částky bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila [anonymizována dvě slova] částku 1 698,13 EUR v rámci náhrady škody za vybavení, které nevrátil. 10. Z výzvy k úhradě škody ze dne [datum] bylo zjištěno, že 11. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 272 EUR z titulu regresního nároku vzniklého zaplacením ceny za nevrácení movitých věcí sloužících k výkonu práce. Upomínka byla žalovanému zaslána na adresu trvalého pobytu dne 16. 7. 2020. 12. Z předávacího protokolu ze dne [datum] včetně překladu bylo zjištěno, že žalovaný převzal nářadí/nástroje k plnění pracovních úkonů a soupis těchto nástrojů včetně počtu kusů. Žalovaný se zavázal odevzdat nářadí bezodkladně poté, co opadnou důvody pro jeho přenechání žalovanému. 13. Z dokladu o nástrojovém vybavení montérů centrální montáže bylo zjištěno, jakým vybavení musel montér disponovat pro výkon pracovních úkonů. 14. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl na základě pracovní smlouvy zaměstná u žalobkyně a byl zařazen u klienta žalované, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako montér vzduchotechniky, klimatizace, topení a sanitárního vybavení. Žalovaný pro výkon pracovních úkolů převzal nářadí specifikované v předávacím protokolu, které se zavázal vrátit bezodkladně poté, co opadnou důvody pro jeho přenechání. Žalovaný převzaté movité věci po skončení přidělení k výkonu práce nevrátil. Společnost [anonymizováno] vystavila žalobkyni fakturu na částku 1 698,13 EUR, kterou žalobkyni vyúčtoval mj. chybějící osobní ochranné prostředky a chybějící nářadí nevrácené žalovaným v celkové výši 1 227 EUR. Žalobkyně [právnická osoba] tuto částku uhradila. 15. Podle ustanovení § 370a z. p. za závislou práci podle § 2 se považují také případy, kdy zaměstnavatel na základě povolení podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ agentura práce“) dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u uživatele a zaměstnanec se zaváže tuto práci konat podle pokynů uživatele a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem. 16. Podle ustanovení § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v pracovním poměru s žalobkyní na základě platně uzavřené pracovní smlouvy. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 307a z. p. dočasně přidělen k výkonu práce spol. [anonymizováno]. 20. Společnost [anonymizováno] předala žalovanému nářadí a další nástroje, kterými žalovaný musel disponovat pro výkon své práce, což žalovaný stvrdil podpisem předávacího protokolu, ve kterém se rovněž zavázal vrátit přenechané věci bezodkladně poté, co opadnou důvody pro jeho přenechání. Vzhledem k tomu, že mezi žalovaným a [právnická osoba] nebyl pracovní poměr, neuplatní se úprava odpovědnosti za škodu obsažená v zákoníku práce, ale obecná úprava náhrady škody dle občanského zákoníku. Mezi [právnická osoba] a žalovaným tak nedošlo k uzavření dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí, ale inominátní smlouvy s podobným obsahem. Žalovaný porušil svůj závazek svěřené věci vrátit bezodkladně poté, co opadnou důvody pro jejich přenechání, což nastalo dne [datum]. Žalovanému tak vznikla podle § 2913 o. z. povinnost nahradit [právnická osoba] vzniklou škodu. 21. Žalobkyně dne [datum] škodu způsobenou žalovaným [právnická osoba] uhradila, a to ve výši 1 227 EUR, přestože k náhradě škody byl povinen žalobce. Žalobkyně tak za žalovaného plnila, co měl po právu plnit sám. Tím došlo na straně žalovaného podle ustanovení § 2991 o. z. odst. 2 ke vzniku bezdůvodného obohacení. Žalovaný je proto povinen v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 částku 1 227 EUR žalobkyni vydat, neboť se na její úkor obohatil bez spravedlivého důvodu. 22. Z výše uvedeného je zřejmá oprávněnost nároku žalobkyně. Žalovaný byl naopak v řízení zcela pasivní a nárok žalobkyně nesporoval a ani netvrdil, že by dlužnou částku uhradila nebo že by nárok žalobkyně jinak zanikl. Soud proto důvodné žalobě vyhověl. 23. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z., je-li dlužní v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády