17 C 90/2023-24 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], dále jen původní věřitel, uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [datum], což žalovaný stvrdil svým podpisem. Jelikož žalovaná strana na svůj dluh ze smlouvy neuhradila ničeho, požaduje žalobkyně přiznat mimo jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč i smluvní úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávku původního věřitele následně nabyla společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jako původní věřitel 2), a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum] uzavřené s původním věřitelem. Původní věřitel 2 uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jako [právnická osoba]), coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky (dále jako smlouva o postoupení 1), o čemž byla žalovaná strana vyrozuměna oznámením o postoupení. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a věřitelem jako postupníkem, na základě které byla postoupena předmětná pohledávka (dále jako smlouva o postoupení 2). 2. Žalobkyně v podání ze dne [datum] ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného doplnila, že přílohy k žalobě staly pod vlivem času a předáváním smluv mezi postupiteli a postupníky částečně nečitelnými a žalobkyně není schopna je poskytnout v lepším stavu. Z čitelných příloh k žalobě je však zřejmé, že díky nim původní věřitel před poskytnutím úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalované strany, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany, zejména pak poskytnutými příjmovými fakturami vystavenými žalovaným, nyní již méně čitelných, které však dokazující, že žalovaný měl dostatečný příjem pro splácení předmětného úvěru. Z uvedených informací a podkladů původní věřitel zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalované strany, při zohlednění životního minima žalované strany (a s ní společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovanou stranu lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované strany úvěr splácet. 3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil a nepožádal ani o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a z označených důkazů. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.) 4. Ze smlouvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], vyhotovila smlouvu o úvěru [číslo] obsahující závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a závazek žalovaného poskytnutou částku vrátit ve splátkách spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně, poplatkem za uzavření smlouvy 800 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč. Žalovaný převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti potvrdil podpisem na smlouvě. 5. Ze smlouvy o prodeji části podniku, smlouvy o postoupení 1 a smlouvy o postoupení 2 vyplývá, že na žalobkyni byla postoupena pohledávky za žalobkyní. 6. Žalobkyně nedisponuje důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, resp. tyto důkazy jsou nečitelné. Čitelné jsou pouze nájemní smlouva a příjmové faktury z různých let, ze kterých však nelze dospět k závěru, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy, pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však tak učinit nemohl. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně předala dne [datum] žalovanému částku 20 000 Kč. 8. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. Právní předchůdkyni žalobkyně tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z.s.ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z.s.ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (absolutní neplatnost u smluv uzavřených před datem 28. 5. 2022 se dovozuje například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]). Žalobkyně má proto ze žalovaného nároku právo na vrácení zbývající jistiny v souladu s § 87 odst. 1, třetí věta, z.s.ú. (speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 věta první o.z. ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), avšak již nikoli na zbývající částky žalovaného nároku, a to včetně zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o.z. Je tomu tak proto, že nárok na úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného, avšak žalovaný v době rozhodování soudu není v prodlení s vrácením jistiny. Prodlení s vrácením jistiny se v tomto případě neodvíjí od výzvy věřitele, ale, jak stanovuje § 87 odst. 1 z.s.ú., od doby přiměřené možnostem spotřebitele, tedy nové doby splatnosti dohodnuté účastníky anebo určené soudem (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni nachází oporu v ustanovení § 1879 a násl. o.z. 9. Vzhledem k výše uvedenému byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 a 2 z.s.ú. v délce tří dnů, protože ze spisu žádné skutečnosti odůvodňující odchýlení od této obecné pariční lhůty nevyplývají. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšná byla žalobkyně v částce 20 000 Kč a žalovaný v částce 24 375,21 Kč (úrok 15 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne 10. 3. 2018 do dne 19. 7. 2023 ve výši 16 035,62 a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne 10. 4. 2019 do 19. 7. 2023). Převážný procesní úspěch je tak na straně žalovaného, kterému však náklady nevznikly, a proto bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.