19 C 349/2022-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 34 537 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to tak že částka 27 500 Kč byla převedena na účet určený žalovaným a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele jako jeho provize. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s příslušenstvím, tedy celkem částku ve výši 37 500 Kč, a to v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje [datum]. Žalovaný byl v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části, tedy úvěr nesplácel řádně a včas, došlo proto k zesplatnění úvěru. Žalobce odeslal žalovanému upomínky ze dne [datum], [datum], [datum] a zesplatňující dopis ze dne [datum], přičemž za každou upomínku či dopis je žalovaný povinen uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč, tj. v tomto případě celkem 400 Kč. Ke dni zesplatnění [datum] byl žalovaný v prodlení s úhradou částky 30 367 Kč, z toho nesplacená jistina činila 26 717 Kč, 3 650 Kč pak činil dluh na splátkách. Ve smlouvě si strany ujednaly rovněž roční zápůjční úrokovou sazbu ve výši 21,05 %, smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení a smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost zaplatit mluvní pokutu ze splatné, avšak nezaplacené částky úvěru ve výši 30 367 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 1 275 Kč, a rovněž smluvní pokutu z prodlení s úhradou tří měsíčních splátek v celkové výši 1 497 Kč. Žalovanému rovněž vznikla povinnost k úhradě úroku z úvěru do data zesplatnění tj. ve výši 1 966 Kč a dále z částky 28 401 Kč ve výši 21,05 % ročně od [datum] až do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobce dne [datum] žalovanému odeslal předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 42 000 Kč, a to ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, vždy k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje první splátkou splatnou [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,05 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě ujednaly rovněž smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru a povinnost žalovaného nahradit výdaje spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za každou upomínku. Z potvrzení o provedení úhrad bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky v souladu se smlouvou. Z listiny označené jako tabulka umoření byla zjištěna splatnost jednotlivých splátek a jejich započtení na jistinu a úrok. Z listiny označené bonita smlouvy pak bylo zjištěno, jak žalovaný dluh umořoval. Z upomínek zaslaných žalovanému žalobcem má soud za prokázané, že žalobce žalovanému odeslal 4 upomínky a to dne [datum], [datum] a [datum], vzniklo mu tedy právo požadovat výdaje spojené s upomínáním ve výši 400 Kč. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru k témuž dni. Žalovaný nesplatil jistinu ve výši 26 717 Kč a splátky ve výši 3 650 Kč, smluvní pokuta z neuhrazeného zůstatku úvěru za období od [datum] do [datum] činí 1 275 Kč. Celková dlužná částka činí 34 573 Kč. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Žalovaný svůj závazek neuhradil řádně a včas, žalobce je tedy oprávněn požadovat smluvní pokutu. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným úrokem. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce a sazebník (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení nákladů na upomínání. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen ani nezanikl jinak a uložil žalovanému vyčíslenou dlužnou částku žalobci zaplatit. 9. Stejně tak shledal soud za oprávněnou žalobcem požadovanou smluvní pokutu za jednotlivé případy prodlení s úhradou splátek ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč), a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, když ustanovení o těchto smluvních pokutách je obsaženo přímo ve Smlouvě (čl. IV. bod 2) a jejich výše není vzhledem k výše poskytnutých prostředků nepřiměřená, nemravná a ani ujednání o nich nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou. 10. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 560 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 382 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 537 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 12. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o úvěru, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových o