19 C 96/2023-20 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 560 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že předchůdce žalobce, společnost [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřel se žalovaným účastnické smlouvy [číslo] [číslo] na základě kterých žalovaný odebral od poskytovatele těchto služeb kromě služeb elektronických komunikací i související služby. Zároveň žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce kupní smlouvy na koncová zařízení, kdy se jednalo o [anonymizována dvě slova] lite – Černý výrobní [číslo] [anonymizována dvě slova] lite – [anonymizováno] výrobní [číslo] součástí kterých byla i dohoda, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému slevu na tato koncová zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedodržel podmínky těchto slev, nárok na ně zanikl a žalovaný byl povinen poskytnuté podmíněné slevy předchůdci žalobce vrátit. Tento nárok byl žalovanému vyúčtován fakturou [číslo] [číslo] obě ze dne [datum] se splatností dne [datum]. Dále žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce kupní smlouvy na koncová zařízení, kdy se jednalo o [anonymizována dvě slova] lite - Modrý + [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] - [anonymizováno] lite a [anonymizována dvě slova] lite -Černý + [anonymizováno] Full [anonymizováno] - [anonymizováno] lite, kdy součástí kupní smlouvy byly dohody o úhradě kupní ceny zařízení formou pravidelných měsíčních splátek dle pravidel pro prodej zařízení na splátky a dle splátkového kalendáře. Splátky kupních cen koncových zařízení byly [role v řízení] vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum], kterou byly žalovanému vyúčtované splátky kupních cen ve výši 540 Kč a fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum], kterou byly žalovanému vyúčtované splátky kupních cen ve výši 540 Kč. Žalovaný však neuhradil splátky za koncová zařízení řádně a včas, staly se splatnými všechny dosud neuhrazené splátky, které byly žalovanému vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum]. Předmětné pohledávky byly Smlouvou o postoupení pohledávek č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] postoupené žalobci. Žalobce zaslal žalovanému [příjmení] o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] účastnickou smlouvu [číslo] pro telefonní [číslo] dne [datum] účastnickou smlouvu [číslo] pro telefonní [číslo] jejichž nedílnou součástí jsou Všeobecné podmínky předchůdce žalobce a Ceník služeb a tarifů. Předchůdce žalobce žalovanému umožnil využívání veřejně dostupné služby elektronických komunikací a souvisejících služeb. Součástí Účastnických smluv byly rovněž kupní smlouvy na shora specifikovaná zařízení, kdy část kupní ceny byla uhrazena formou akontace a ve zbytku formou pravidelných měsíčních splátek. Splátky kupních cen byly žalovanému vyúčtovány shora uvedenými fakturami. Žalovaný však tyto splátky nehradil řádně a včas, staly se tak splatnými všechny dosud neuhrazené splátky, které byly žalovanému řádně vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum]. Žalovanému byly poskytnuty podmíněné slevy na koncová zařízení v celkové výši 4 000 Kč. Sleva na zařízení byla podmíněna dodržením sjednané doby trvání Účastnických smluv uzavřených na 24 měsíců s tím, že v případě, že nebude dodržena sjednaná doba trvání Účastnické smlouvy (z důvodu jejího předčasného ukončení ze strany žalobce či žalovaného), je žalovaný povinen poskytnutou Podmíněnou slevu předchůdci žalobce vrátit. Žalovaný nedostál svým závazkům vyplývajícím z Účastnických smluv, když dlouhodobě nehradil vystavená vyúčtování služeb. Předchůdce žalobce proto účastnické smlouvy vypověděl, čímž nebyla naplněna podmínka Podmíněné slevy. Předchůdce žalobce tyto položky vyúčtoval žalovanému následujícím způsobem: fakturou [číslo] [číslo] obě ze dne [datum] se splatností dne [datum], fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum], kterou byly žalovanému vyúčtované splátky kupních cen ve výši 540 Kč, fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum], kterou byly žalovanému vyúčtované splátky kupních cen ve výši 540 Kč a dosud neuhrazené splátky byly žalovanému vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum]. Smlouvou o postoupení pohledávek č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] došlo k platnému postoupení pohledávek z původního věřitele, společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] na žalobce. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o elektronických komunikacích) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Aktivní legitimace žalobce plyne z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.) ze dne [datum]. Co se týče účastnické smlouvy, soud věc právně posoudil podle ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., kdy účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu zákona. Kupní smlouva je upravena v § 2079 o. z. a následujících, prodávající se v ní zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Soud dále věc posoudil podle smluv a obchodních podmínek žalobce. Žalovaný se zavázal hradit platby za poskytování základních a doplňkových služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících a kupní cenu za poskytnutá zařízení. Předchůdce žalobce v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v kupních smlouvách doúčtoval žalovanému podmíněné slevy, pro jejíž poskytnutí žalovaný nesplnil podmínky a dále žalovanému vyúčtoval neuhrazené splátky kupní ceny za koncová zařízení. Podle ustanovení § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení je upravena v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný řádně a včas zaplatil žalobci uvedenou částku, ani že by nárok žalobce na jejich zaplacení jinak zanikl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 560 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování