20 C 380/2022-18 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 773,28 Kč a zákonného úroku z prodlení, plynoucí z toho, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Fakturou [číslo] vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalované ve zúčtovacím období od [datum] do [datum] při spotřebě celkem 3,188 MWh na částku 17 533,28 Kč, (po odečtení přijatých plateb ve výši 5 760 Kč činí dlužná částka 11 773,28 Kč, splatnou ke dni 13. 10. 2020. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, byla předchůdkyně žalobkyně nucena ukončit smluvní vztah se žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 předchůdkyně žalobkyně postoupila ke dni 25. 3. 2022 svoje pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dne 5. 4. 2022. Postoupenou pohledávku žalovaná neuhradila. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Žalovaná je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaná je státním občanem Polska. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, v jiném členském státě žalována: 1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). 4. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti; Dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovanou Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] kterou se zavázala dodávat žalované elektřinu a zajišťovat dopravu elektřiny a související služby do odběrného místa na adrese [adresa žalované], EAN [číslo]. Žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu řádně a včas platit dohodnutou cenu (prokázáno Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum]). Fakturou [číslo] s variabilním symbolem [číslo] znějící na celkovou částku 11 773,28 Kč splatnou do 13. 10. 2020 vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalované ve zúčtovacím období od [datum] do [datum] v celkovém množství [číslo] kWh, přičemž v rámci této faktury byla spotřeba energie vyčíslena na částku 17 533,28 Kč, a přijaté platby ve výši 5 760 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Následně byly pohledávky za žalovanou postoupeny společností [právnická osoba] na žalobkyni Smlouvou ze dne 13. 10. 2017 ve znění dodatku [číslo] ze dne 4. 3. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5. 4. 2022 a žalovaná byla zároveň vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, dílčím předávacím protokolem o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky). 6. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovanou Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se zavázala dodávat žalované elektřinu a zajišťovat na vlastní jméno a vlastní účet distribuci elektřiny a související služby do odběrného místa na adrese [adresa žalované], EAN [číslo]. Žalovaná se zavázala za dodanou elektřinu zaplatit cenu stanovenou ceníkem předchůdkyně žalobkyně. Fakturou [číslo] splatnou ke dni 13. 10. 2020, vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalované ve zúčtovacím období od [datum] do [datum] v celkovém množství 3,188 kWh s nedoplatkem 11 773,28 Kč. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (energetický zákon) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 8. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 odst. 1 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 9. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 10. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným tedy byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou předchůdkyni žalobkyně vznikla povinnost dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa oproti povinnosti žalovaného za dodanou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost splnila a dodanou elektřinu řádně vyúčtovala, žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by vzniklý nedoplatek uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Následně došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu nedoplatku za dodávku elektřiny za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 11. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě nedoplatku nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 773,28 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a pr