22 C 2/2023-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 15 939 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný způsobil dne [datum] vozidlem [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem (dále též jen„ škodné vozidlo“), škodu na vozidle [anonymizováno], [registrační značka] (dále též jen„ poškozené vozidlo“), jehož vlastníkem je [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále též jen„ poškozený“). Ke škodě došlo tím, že žalovaný v [obec] na obchvatu ve směru na [obec] nedobrzdil a narazil zezadu do vozidla poškozeného, které zastavilo před křižovatkou, v důsledku čehož na poškozeném vozidle vznikla škoda. Žalovaný coby vlastník vozidla měl podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. K datu dopravní nehody však tato povinnost splněna nebyla. Za takové situace vznikla podle ust. § 24 odst. 2 písm. b) výše citovaného zákona, [obec] kanceláři pojistitelů povinnost poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, a to za současného vzniku regresivního nároku proti žalovanému. Žalobce pověřil na základě ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. třetí osobu – [právnická osoba] s.r.o. (dále těž jen„ pověřený partner“), aby jeho jménem vyřídila škodní událost, a v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradil poškozenému částku ve výši 45 397 Kč jako náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla. Pověřenému partnerovi pak žalobce uhradil částku 2 420 Kč jako náhradu nákladů spojených s vyřízením případu. Celkem tedy žalobce z garančního fondu uhradil částku ve výši 47 817 Kč. Žalobci vznikl na základě ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnil, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému, a to vůči provozovateli a řidiči vozidla, jehož provozem byla způsobena újma. V daném případě tak vznikl žalobci nárok na náhradu částky 15 939 Kč. Žalobce nárokoval zaplacení regresivní náhrady ve lhůtě do [datum], ze strany žalovaného však nebylo zaplaceno ničeho. Před podáním žaloby žalobce zaslal dne [datum] žalovanému výzvu k plnění. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne [datum] žalovaný zavinil vozidlem, jehož byl vlastníkem a provozovatelem, dopravní nehodu, kterou způsobil na [značka automobilu], [registrační značka], jehož vlastníkem je [právnická osoba], [IČO], škodu ve výši 45 397 Kč. Poplatek za zpracování škodní události činil 2 420 Kč. Tuto škodu uhradil žalobce, protože ke škodnému vozidlu žalovaného nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a následně ji uplatňoval po žalovaném (prokázáno záznamem o dopravní nehodě ze dne [datum], technickým průkazem a osobními doklady žalovaného, fotodokumentací, posudkem – kalkulací nákladů za opravu, fakturou za opravu, stanovením výše skutečné škody [anonymizováno], uplatněním práva na náhradu ze dne [datum]). 5. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), [anonymizováno] ([název žalobkyně]) poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona. Podle § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti výplatou plnění z garančního fondu vzniká [anonymizováno] nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odst. 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou [anonymizováno] vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce [anonymizováno] na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. 6. Žalobce na základě předložených důkazů prokázal, že žalovaný způsobil dopravní nehodu vozidlem, jehož byl vlastníkem a provozovatelem. Vzhledem k tomu, že k tomuto vozidlu nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vznikla žalobci, na základě výše uvedených ustanovení zákona o pojištění odpovědnosti povinnost z garančního fondu poskytnout poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem (nepojištěného) vozidla. Následně mu na základě téhož zákona vznikl tzv. regresní nárok na náhradu toho, co poškozenému plnil, a to vůči řidiči, kdy v tomto případě je řidič rovněž provozovatelem a vlastníkem škodícího vozidla, tedy vůči žalovanému. Žalobce svoji povinnost splnil, uhradil poškozenému dopravní nehodou vzniklou škodu a s ní spojené poplatky a vyzval k její náhradě žalovaného. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by vzniklý dluh uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud z těchto důvodů považuje nárok žalobce na zaplacení jím v žalobě uplatněné částky za oprávněný, a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci uhradit. 7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 736,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 939 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 080 Kč ve výši 856,80 Kč. 9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.