22 C 634/2019-31 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení žalované částky 20 000 Kč a příslušenství z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], a to distančně prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], když žalobce poskytl žalovanému dne [datum] převodem na jeho běžný účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč, která měla být vrácena nejpozději dne [datum]. Žalovaný nesplnil svůj závazek z uvedené smlouvy o úvěru a dlužnou jistinu žalobci ve lhůtě splatnosti neuhradil. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k dobrovolné úhradě dluhu naposledy výzvou k úhradě pohledávky před podáním žaloby odeslanou dne [datum]. Žalovaný neuhradil žalobci na dlužnou částku ničeho. K jednání nařízenému na den [datum] se právní zástupce žalobce omluvil a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl o věci v nepřítomnosti žalovaného na základě obsahu spisu a provedených důkazů. Z obsahu žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobcem (dříve názvem„ Kreditech Česká republika“) a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření rámcové úvěrové smlouvy a na ni navazující smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do [datum] včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Vyplacení úvěru na účet žalovaného uvedený ve smlouvě pak dokládá potvrzení o provedené platbě z účtu žalobce. Žalovaný ve lhůtě splatnosti neuhradil ničeho, došlo proto k zesplatnění úvěru, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem doporučené pošty bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“ či„ o.z.“). Předmětná smlouva o úvěru byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o.z.). Žalovanému byl úvěr poskytnut bezhotovostním převodem a žalovaný jej měl ve smluvenou dobu spolu se sjednaným poplatkem žalobci vrátit. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaný v řízení ničeho netvrdil, vrácení úvěru neprokázal, a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 1. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru - mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. 2. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.