25 C 140/2023 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 28 518,57 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dále jen„ smlouva“. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 16. 4. 2022. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen žalobci uhradit, tak činila 31 644,18 Kč. Žalovaný uhradil částku 5 361,70 Kč a zbývá tak uhradit částku 26 282,48 Kč Žalobce a žalovaný si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky (jistiny), ohledně níž je dlužník v prodlení. Vzhledem ke splatnosti úvěru dne 16. 4. 2022 je smluvní pokuta účtována ode dne 17. 4. 2022 z částky 9 638,30 Kč. Žalobce smluvní pokutu vyčíslil a tuto vůči dlužníku řádně uplatnil, a to v předžalobní upomínce. Smluvní pokuta byla vyčíslena ke dni vydání předžalobní upomínky, tj. ke dni 7. 12. 2022, když činí nyní částku 2 236,09 Kč. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Podle této smlouvy poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 6. 3. 2022, když celková doba úvěru měla být 180 dnů, přičemž úvěr měl být splacen v 6 ti splátkách ve výši 5 361,70 Kč, respektive 4 835,68 Kč představující poslední splátku (prokázáno, smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], výplatou úvěru ze dne [datum], přehledem splátek a formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Celková částka, kterou byl žalovaný povinen žalobci uhradit, tak činila 31 644,18 Kč (prokázáno, smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], výplatou úvěru ze dne [datum], přehledem splátek a formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobce a žalovaný si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky (jistiny), ohledně níž je dlužník v prodlení. Z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobce byl s podmínkami smlouvy seznámen před jejím uzavřením. Z relevantní části výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že žalobce žalovanému převedl na účet žalovaného částku 15 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu a jeho relevantní částí). Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 7. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou). Z potvrzení o odeslání písemnosti bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána dne 8. 12. 2021 (prokázáno potvrzení o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím hybridní pošty). 5. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, kdy je obdržel převodem na jeho účet. Žalovaný se na druhé straně zavázal poskytnuté prostředky spolu s úroky žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 361,70 Kč. Žalovaný však nesplácel řádně a včas. 6. Soud věc právně zhodnotil dle ustanovení § 2390 o. z. a násl. upravujících smlouvu o zápůjčce. Dle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 8. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí finančních prostředků ve výši 15 000 Kč žalovanému, které měl žalovaný vrátit s úrokem ve výši 0,9 % denně. Protože byly splněny i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 a násl. o.z., uložil soud žalovaném zaplatit správně vyčíslenou smluvní pokutu. Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). 9. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, zatímco žalovaný ani netvrdil, že by jeho závazek zcela zanikl zaplacením či jiným způsobem. Soud proto důvodné žalobě vyhověl. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 518,57 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 11. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.