26 C 9/2023-33 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že příslušník , Anonymizováno, , Anonymizováno, , konkrétně nadpraporčík , jméno FO, , vydal vozidlo Ford Transit registrované v , Anonymizováno, pod r. z. , Anonymizováno, a předběžně zajištěné podle § 34ofst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. pro cizí stát, který vedl trestní řízení, v němž mělo vozidlo sloužit jako důkaz, panu , jméno FO, , ačkoli v době vydání vozidla věděl, že na vozidlo uplatňuje právo , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Policista proto postupoval v rozporu s § 34 a odst. 7 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky. Proti nprap.. , Anonymizováno, , jméno FO, byly následně zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z naplnění skutkové podstaty trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti a to právě v souvislosti s vydáním daného vozidla a věc byla předána ke kázeňskému projednání daného policisty podle § 159a odst. 1 trestního řádu. Je tedy nesporné, že se daný skutek stal, orgány činné v trestním řízení však v něm nespatřily trestný čin. V souvislosti s výše popsaným vznikla žalobci škoda , částka, , jejíž náhrady se domáhá.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že z výsledků jím provedených zjištění plyne, že Generální inspekce bezpečnostních sborů v minulosti skutečně vedla trestní řízení pod č.j. , Anonymizováno, , kde byla prověřována trestná činnost příslušníka PČR nprap. , jméno FO, pro podezření ze spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 odst. 1 TZ. Věc byla nakonec dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , odevzdána ke kázeňskému projednání dle § 159a odst. 1 písm. b) trestního řádu na Krajské ředitelství policie Libereckého kraje. Rozhodnutím ČR-Policie ČR, ředitele Územního odboru , adresa, ve věcech kázeňských ze dne , datum, , č. , Anonymizováno, , byl nprap. , jméno FO, , nar. , datum, , uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, kterého se dopustil tím, že: „dne , datum, v době kdy byl služebně zařazen na odboru , jméno FO, , obvodní oddělení , adresa, , jako zpracovatel spisového materiálu vedeného pod č.j. , Anonymizováno, s vědomím vedoucího oddělení npor. , jméno FO, , , Anonymizováno, , vydal vozidlo tov. Zn. Ford Transit, , Anonymizováno, VIN:, VIN kód, , zajištěné dle § 34a zákona č. 273/2008 Sb., osobě , jméno FO, , i přesto, že v době před vydáním vozidla uplatnila nárok na vozidlo i jiná osoba, , Jméno zainteresované osoby 0/0, , čímž vznikly pochybnosti o právu , jméno FO, na vydání vozidla. Vozidlo mělo být dle § 34a odst. 7 zákona o PČR uloženo do úschovy soudu a obě osoby, které si činily na vozidlo nárok poučeny o tom, aby jej uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních, tím porušil povinnost stanovenou v § 34a odst. 7 zákona o PČR, při pochybnostech o právu osoby na vydání věci, uložit předběžně zajištěnou věc do úschovy soudu a poučit osoby, které si činí nárok, aby jej uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních.“ Výše uvedeným jednáním naplnil nprap.. , jméno FO, skutkovou podstatu kázeňského přestupku dle § 50 zákona č. 361/2003 Sb., neboť porušil základní povinnost příslušníka bezpečnostního sboru dodržovat služební kázeň dle § 45 odst. 1 písm. a) zákona. Na základě § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., byl nprap. , Anonymizováno, , jméno FO, uložen kázeňský trest, písemné napomenutí. V tomto smyslu tedy tvrzení žalobce odpovídají tvrzením žalovaného a tedy skutečnost, že policista , jméno FO, vydal vozidlo osobě odlišné od žalovaného není sporné. Nicméně tato skutečnost sama o sobě nestačí k tomu, aby žalovaný mohl považovat nárok žalobce za oprávněný a mohl plnit. Je tomu tak proto, že i přes tvrzení žalobce není a nebylo na jisto postaveno, kdo z uvedených dvou fyzických osob je, potažmo byl, vlastníkem vozidla – právě v tom bylo spatřováno ono pochybení konkrétního policisty – nikoli tedy v samotném vydání vozidla, ale v jeho vydání ve chvíli, kdy na jedno vozidlo uplatňovalo vlastnické právo více osob. Právě proto měl policista rozhodnout o tom, že vozidlo bude dáno do úschovy a dotčené osoby měl instruovat, že je třeba jejich tvrzený nárok, že jsou vlastníky vozidla, uplatnit pořadem práva u soudu, protože rozhodovat o sporném vlastnictví vozidla nespadalo do kompetencí daného policisty., právnická osoba, řízení bylo provedeno dokazování prostřednictvím účastníky předložených listinných důkazů, které soud, veden dikcí § 132 o.s.ř hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti.4. Z úředního záznamu o podání vysvětlení žalobcem na GIBS ze dne , datum, soud zjistil, že uvedeného dne byl tento záznam sepsán a žalobce v něm popsal okolnosti koupě předmětného vozu. Ten měl koupit na přelomu dubna a května od pana , jméno FO, a to za kupní cenu , Anonymizováno, . Uvedl dále, že on v té době autem nejezdil, měl zákaz řízení. Vozidlo mu z Polska přivezl kamarád. Sám pak byl od , datum, ve vazbě a k záležitostem ohledně vozidla písemně zmocnil svoji přítelkyni. Ta mu nicméně následně sdělila, že jí na PČR řekli, že auto vydali , jméno FO, . , adresa, , Anonymizováno, Kč odpovídá kurzem kupní ceně , Anonymizováno, , kterou za vozidlo zaplatil , jméno FO, .5. Vyrozuměním ze dne , datum, , zaslaným žalobci Generální inspekcí bezpečnostních sborů bylo zjištěno, že touto listinou sdělil GIBS žalobci, že věc byla předána GIBSem příslušnému útvaru PČR ke kázeňskému potrestání policisty nprap. , jméno FO, .6. Z obsahu Vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne , datum, vyplynuly pak prakticky totožné skutečnosti a závary, jaké byly uvedeny výše. Tedy rovněž KSZ sdělilo žalobci, že policista , jméno FO, pochybil, pročež byl kárně potrestán, ovšem toto pochybení nebylo způsobeno tím, že vozidlo vydal , jméno FO, , ale že jej za situace, kdy vozidlo chtěl vydal jak žalobce, tak , jméno FO, , nepostupoval dle § 34a odst. 7 zákona o policii a neuložil vozidlo do úschovy soudu.7. Z rozhodnutí ředitele Územního odboru PČR ve věcech kázeňských, které bylo vydáno dne , datum, soud zjistil, že tímto rozhodnutím byl policistovi , Anonymizováno, , jméno FO, uložen kázeňský trest, a to písemné napomenutí. Obsahem rozhodnutí byl pak i obšírný popis skutku, získaný především výpovědí samotného policisty, stejně jako dalších osob (samotný žalobce, jeho přítelkyně , jméno FO, , , jméno FO, ). Policista , jméno FO, připustil, že mu , Jméno zainteresované osoby 0/0, ukazoval „nějaké papíry“, když si ovšem pro časový odstup nepamatoval, co to konkrétně bylo. To, že nakonec vozidlo vydal , jméno FO, byl důsledek nějakých informací, které vyplynuly z vyšetřování, když k podpisu kupní smlouvy na vozidlo mělo údajně dojít tak, že , Jméno zainteresované osoby 0/0, přijel ke , jméno FO, v doprovodu dalších osob a přinutili jej k sepisu kupní smlouvy na vůz a pak s ním odjeli, což on také nahlásil obratem polské policii. , Anonymizováno, ani , jméno FO, pak u samotné koupě vozidla v Polsku nebyli.8. Na dané řízení pak dopadá v plné míře zvláštní právní předpis, kterým je zákon číslo 82/1998Sb. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim škoda vznikla. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. věty první lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. A podle odst. 2 téhož má na náhradu škody právo ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Aby tedy mohl být stát zavázán k případné náhradě škody, musí být – a to současně – splněny tři podmínky. Jednak musí existovat nezákonné rozhodnutí (potažmo nesprávný úřední postup), musí dojít ke vzniku škody a tato škoda musí vzniknout právě jako přímý důsledek uvedeného nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu.9. Je pak skutečností, že v důsledku chybného postupu policisty , jméno FO, došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že vozidlo vydal