29 C 366/2022-41 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 509,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 509,10 Kč od [datum] do zaplacení. [příjmení] [jméno] money [právnická osoba] (dále jen„ předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“), na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby, a to kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku k běžnému účtu žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky (dále jen„ VOP“), produktové podmínky kontokorentního úvěru (dále jen„ Podmínky KKÚ“), s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem úrokového lístku a sazebníku poplatků a což stvrdil svým podpisem smlouvy a dispozic. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Banka využila svého práva a prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni [datum], neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobci na jistině částku 19 509,10 Kč úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 19 509,10 Kč od [datum] do. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobce vyzval k zaplacení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaný se následně k jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z na jednání dostavila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného a dále vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud učinil následující skutková zjištění. Žalovaný dne [datum] uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se banka zavázala vést žalovanému běžný účet, přijímat na běžný účet vklady a platby a uskutečňovat mu z nich výplaty a platby, dále se banka zavázala poskytnout klientovi kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu a klient se zavázal nepřekročit povolený limit, přičemž v případě, že debetní zůstatek povolený limit překročí, bude za každý den překročení povoleného limitu účtován sankční poplatek podle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek jehož výši banka uveřejňuje. Klient potvrdil, že se seznámil s uveřejňovanými podmínkami, sazebníkem a úrokovým lístkem s tím, že s jejím obsahem bez výhrad souhlasí (prokázáno smlouvou o bankovních službách). Dle ujednání mezi předchozím věřitelem a žalovaným ze dne [datum] bylo dohodnuto, že výše povoleného limitu činí 15 000 Kč, přičemž byl sjednán úrok ve výši 29 % p. a.. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal peněžní prostředky průběžně, když ke dni [datum] byl konečný zůstatek na bankovním účtu 19 785,43 Kč na jistině a celkem bylo splatno 19 785,43 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednaný úvěr řádně nesplácel a překročil úvěrový limit, vznikl nepovolený debet, banka v souladu se smlouvou převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], přičemž žalovanému oznámila tuto skutečnost s tím, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu. Protože žalovaný svoji povinnost neplnil a dlužnou částku nesplatil, banka využila svého práva a dopisem ze dne [datum] zaslala žalovanému oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum], s tím, že celková dlužná částka činí 20 991,81 Kč a žalovaný byl vyzván k úhradě této částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu o zesplatnění (prokázáno dopisem banky ze dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, nicméně na výzvu nereagoval (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum]). Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní a předchůdcem žalobkyně, kdy součástí seznamu je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. Oznámení o postoupení pohledávek je datováno dnem [datum]. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum], uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky. Žalovaný se zavázal tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši Minimální splátky. Minimální měsíční splátka byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve formě kontokorentu k běžnému účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně a včas, proto původní věřitel využil svého práva a dopisem ze dne [datum] úvěr zesplatnil v celé výši. Ačkoliv byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, svůj dluh dosud neuhradil. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Závazkový právní vztah účastníků je nutno posuzovat dle ustanovení § 2 395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) upravujících smlouvu o úvěru. Podle těchto ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 399 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1802 věty prvé NOZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období (§ 1803 NOZ). Není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li listina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu (§ 1804 NOZ). Dle § 1806 věty prvé NOZ úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Úroky z prodlení jsou upraveny konkrétně v ustanovení § 1970 NOZ. 7. Dle ustanovení § 1879 odst. 1 NOZ věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle § 1880 NOZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 NOZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 8. Dle ustanovení § 1970 NOZ jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. 9. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 10. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši. Žalovaný skutečnost, že by nějakou další částku, popř. celý dluh uhradil, že by tedy závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Protože žalobce také prokázal, že nabyl pohledávku za žalovaným platnou smlouvou o postoupení pohledávek, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zůstatek na dlužném úvěru ze smlouvy částku 19 509,10 Kč a dále úrok ve výši 15 % ročně z částky 19 509,10 Kč od [datum] do zaplacení. 11. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1 970 NOZ nárok i na úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 509,10 Kč od [datum]. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 14 804,83 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarif