16 C 221/2023-26 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaná se tímto na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatila a musí tudíž vydat, oč se obohatila. Původní věřitel pohledávku postoupil Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], která pohledávku Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti; Mez společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným probíhala jednání o smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaný při jednání uvedl bankovní účet [bankovní účet] (prokázáno konceptem smlouvy o spotřebitelském úvěru). Původní věřitel převedl dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě). Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a společností [právnická osoba], IČ: [číslo] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy mezi postoupenými pohledávkami byla pohledávka za žalovaným, jež je předmětem tohoto řízení (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a společností [právnická osoba], IČ: [číslo]). Dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba], IČ: [číslo] a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy mezi postoupenými pohledávkami byla pohledávka za žalovaným, jež je předmětem tohoto řízení (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], IČ: [číslo] a žalobkyní). Změna věřitele byla žalovanému oznámena (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2023 odeslanou téhož dne (prokázáno předžalobní výzvou k plnění včetně podacího lístku). 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Původní věřitel zaslal bez právního důvodu bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku 20 000 Kč. Žalovaný byl proto vyzván k vrácení mu zaslané částky dopisem ze dne 8. 2. 2023, na výzvu však nijak nereagoval a ničeho nevrátil. Žalobkyně je k podání žaloby aktivně legitimována, neboť na ní byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek s ustanovením § 1879 o. z. Žalovaný v řízení nesporoval poskytnutí finančních prostředků a netvrdil ani neprokázal, že by bezdůvodné obohacení žalobkyni či její předchůdkyni vydal, či že by nárok žalobkyně zanikl na základě jiné skutečnosti. Soud proto důvodné žalobě vyhověl. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobkyni přiznal jejich náhradu. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení 2 252 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění) a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.