16 C 69/2024-25 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 24 507,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 24 507,22 Kč od 23. 9. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 22. 9. 2022. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázal uhradit poplatek ve výši 9 507,22 Kč. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaná se k postupu soudu nevyjádřily. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 507,22 Kč ve 12 splátkách po 2 125 Kč, celý úvěr byl splatný dne 22. 9. 2022.5. Z Potvrzení o platbě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaný v příloze smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že jeho součástí je pohledávka za žalovanou, jež je předmětem této žaloby. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že změna věřitele byla žalované oznámena.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávky.8. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.9. Soud věc právně posoudil tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Úvěr byl žalované poskytnut v souladu se smlouvou. Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Žalobkyně prokázala existenci pohledávky i její výši. Žalovaná skutečnost, že dluh, případně jeho část uhradila, že by tedy závazek žalované zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdila. Soud proto důvodné žalobě v celém jejím rozsahu vyhověl.10. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalované zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení 2 433 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 981 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 300 Kč [§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění], náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč [§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění] a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).12. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.13. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.