22 C 200/2024-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 29 804,86 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobcem Úvěrovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Uzavřením ÚS žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 160 Kč. Splatnost první splátky byla k datu , datum, . Žalovanému byly k poskytnutému úvěru účtovány poplatky v souladu s ustanovením ÚP. Roční úroková sazba úvěru byla sjednána na 23,43 %. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 4 640 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil své oprávnění, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat jeho okamžité zaplacení. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 10.1.2024 a žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 10.1.2024 ke splacení celého úvěru. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce neuhradil ničeho, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovaným, pohledávku ve výši 29 804,86 Kč sestávající z:neuhrazené jistiny ve výši 27 404,86 Kč,nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč,smluvních pokut ve výši 1 500 Kč,úroků do zesplatnění ve výši 3 615,70 Kč,úroků z prodlení ve výši 987,64 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne , datum, se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu.3. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalovaným a žalobcem došlo dne , datum, k uzavření Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Součástí Smlouvy byly Úvěrové podmínky a Sazebník poplatků, na které Smlouva výslovně odkazuje, a podpisem Smlouvy s nimi žalovaný vyslovil svůj souhlas. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit žalobci půjčené prostředky spolu s úrokem 23,43 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 160 Kč, vždy k 15. dni v měsíci, počínaje první splátkou splatnou dne , datum, . Poplatky byly účtovány v souladu se Sazebníkem. Dle ujednání ve smlouvě (oddíl Náklady úvěru) a podkapitoly odst. 7.1. Sankce byl žalobce oprávněn v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Ze „splátkového kalendáře“ bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně (uhradil pouze 3 splátky – poslední k 1.11.2023). Žalobce proto dopisem ze dne 10.1.2024 celý úvěr zesplatnil ke dni 10.1.2024 a vyzval žalovaného k zaplacení celého zůstatku dlužné částky s příslušenstvím do 14 dnů od sepsání výzvy. Z „Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ je patrno, že žalovaný žalobci po zesplatnění ničeho neuhradil. Žalovaný tak ke dni sepsání žaloby tj. k , datum, dluží žalobci na jistině 27 404,86 Kč, úroku 3 615,70 Kč, úroku z prodlení 987,64 Kč, nákladech na vymáhání 900 Kč a smluvní pokutě 1 500 Kč. Žalovaný nic nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy k plnění ze dne 1.2.2024 zaslané právním zástupcem žalobce dne 2.2.2024, o čemž svědčí poštovní podací arch.4. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ či „o.z.“). Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Žalobce a žalovaný se tedy v projednávané věci dohodli, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci úrok za čerpání úvěru, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě a úvěrových podmínkách žalobce, na něž smlouva výslovně odkazovala. Žalobce a žalovaný se dále dohodli, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši a dále že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit smluvní pokutu. Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty, ale nevrátil je, a proto bylo žalobě vyhověno. Strany sjednaly sazbu úroku. Pokud jde o ujednání o úročení úvěru, soud neshledal úrokovou sazbu jako nepřiměřenou. Žádné z ujednání ve smlouvě, které zakládají jednotlivé nároky, nebylo shledáno jako zneužívající (§ 1813 o.z.).5. Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl věřiteli rovněž nárok na úrok z prodlení. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 odst. 2 občanského zákoníku stanoví výši úroku z prodlení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobci proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení dle výše uvedeného nařízení vlády.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 645 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 193 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 804,86 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.7. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..