23 C 100/2024-61 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku , částka, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalobce tvrdil, že , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, (dále označený jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) na něj postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Předchozí věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o kontokorentu až do výše , částka, . Na základě této smlouvy čerpal žalovaný úvěr do výše , částka, . Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru, na něž smlouva odkazovala. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných splátkách dle smluvních podmínek a platit úrok. Úrok byl sjednán ve výši 18 % ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel, a proto věřitel úvěr zesplatnil dne , datum, . Dlužnou částku tak tvoří jistina , částka, s příslušenstvím.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“4. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.5. Z výpisů z účtu bylo zjištěno čerpání kontokorentního úvěru.6. Z výzvy ze dne , Anonymizováno, zjištěno, že dlužník byl vyzván k úhradě dluhu.7. Z dopisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že dlužník byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z aplikace sledování zásilek bylo zjištěno, že zásilka byla odeslána.8. Z dopisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že banka dluh zesplatnila a vyzvala dlužníka k uhrazení celého dluhu do , datum, .9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , Anonymizováno, bylo zjištěno, že banka oznámila dlužníkovi, že pohledávku ze smlouvy o kontokorentním úvěru postoupila na žalobkyni.10. Ze smlouvy o postoupení, prohlášení o okamžiku postoupení a přílohy smlouvy o postoupení soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy o kontokorentním úvěru byla předmětem postoupení na žalobkyni.11. Ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že strany uzavřely smlouvu o úvěru na částku , částka, za úrok 18 % ročně. Úvěr se poskytuje na účtu žalovaného.12. Z žádosti o poskytnutí úvěru, lustrace v registru SOLUS a interního vyhodnocení soud zjistil, že banka posuzovala schopnost dlužníka úvěr splácet.13. Z nepodepsaného formuláře listiny smlouva o běžném účtu soud žádné závěry nečinil.14. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.15. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.).16. Žalobce prokázal uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému. Žalovaný měl úvěr hradit ve splátkách a zaplatit za něj sjednaný úrok.17. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil a zaplatil úrok, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále).18. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru a zaplacení úroku neprokázal.19. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o.z.). Žalovaný toto nesplnil, a proto byla žaloba shledána po právu. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.20. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.21. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši: , částka, . Dále žalobci náleží odměna za zastupování, jelikož byl zastoupen advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby do podání návrhu činí dle § 14b AT , částka, .Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT , částka, . Zástupce poskytl celkem , hodnota, úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). Doložení požadovaných listin k výzvě soudu soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad, neboť listiny spolu s doplňujícím tvrzením měl žalobce uvést již v žalobě. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).