35 Co 66/2024-173 — Okresní soud v Liberci

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pohledávky žalované přihlášené k provedení rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , sp. zn. , spisová značka, , ve výši , částka, dle smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, a ve výši , částka, dle smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , uplatněné jako zajištěné zástavním právem, jsou pohledávkami patřícími do skupiny dle ustanovení § 337c odst. 1 písm. d) o. s. ř. a náleží jim pořadí dle data dojití přihlášky pohledávky soudnímu exekutorovi , datum, (výrok I). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Dle odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně žalobkyně opírala žalobu o tvrzení, že na základě exekučního návrhu žalobkyně je vůči , jméno FO, , narozenému , datum, (dále jen „povinný“), vedeno exekuční řízení soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , pod sp. zn. , spisová značka, , a to dle rozsudku Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, - pobočka v , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, (dále také jako „exekuční titul“), kterým bylo určeno, že opomenutí dlužníka , jméno FO, , narozeného , datum, (otce povinného), spočívající v neuplatnění práva tzv. neopominutelného dědice na polovinu jeho zákonného podílu na dědictví v řízení u Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , v důsledku čehož se stal , jméno FO, , narozený , datum, , vlastníkem také ideální ¼ podílu na nemovitých věcech a dalších aktivech, je vůči žalobkyni právně neúčinné. V průběhu exekučního řízení přihlásila žalovaná své pohledávky vyplývající z úvěrových smluv č. , Anonymizováno, ze dne , datum, a č. , Anonymizováno, 01 ze dne , datum, , avšak dle žalobkyně těmto pohledávkám nenáleží zařazení do skupiny dle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. ani pořadí dle § 337c odst. 5 písm. d) o. s. ř., jako pohledávek zajištěných zástavním právem, neboť uplatnění práva žalované v exekuci, coby zástavního věřitele, je vůči žalobkyni neúčinné, eventuelně absolutně neplatné. Důvod neúčinnosti právního jednání žalované přitom shledává žalobkyně ve skutečnosti, že v době vzniku pohledávek žalované a jejich zajištění zástavním právem na nemovitostech, které jsou nyní předmětem exekučního řízení, byl již vydán rozsudek Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , kterým bylo žalobě proti povinnému vyhověno. V jednání povinného, který zatížil v průběhu tohoto řízení předmětné nemovitosti tak, že fakticky zmařil možnost uspokojit pohledávku žalobkyně dle exekučního titulu, spatřuje žalobkyně jednání nepožívající právní ochrany a obcházející zákon. Žalovaná, coby bankovní instituce, se přitom nemohla spolehnout pouze na prohlášení povinného o neexistenci právních vad na předmětu zástavy, ale tuto ověřit či žádat po povinném její doložení. Okresní soud po provedeném dokazování, v rámci kterého provedl veškeré účastnicemi označené důkazy, dospěl k závěru, že zástavní právo bylo zřízeno ve prospěch žalované nikoli bez přiměřeného protiplnění, přičemž žalovaná není osobou blízkou a neměla ani nemohla mít znalost o okolnostech, pro něž by se žalobkyně mohla dovolat neúčinnosti právního jednání, neboť v katastru nemovitostí nebyla v době uzavření zástavních smluv uvedena žádná informace, ze kterých by žalovaná mohla dovozovat nepravdivost údajů sdělených povinným. Ověření informací z katastru nemovitostí je dle okresního soudu dostačující, a proto nebylo třeba zjišťovat jiným způsobem informace o soudních řízení týkající se předmětných nemovitostí. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat splnění podmínek dle § 594 odst. 2 občanského zákoníku, tedy že by žalované byl známy okolnosti, pro něž by se žalobkyně mohla dovolat neúčinnosti právního jednání, a proto žalobu v celém rozsahu zamítnul. Procesně úspěšné žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení s tím, že náhradu nákladů nepožadovala.2. Proti rozsudku se včas odvolala žalobkyně, která vytýkala okresnímu soudu, že pokud dospěl k závěru o jednání povinného zkracující jednání žalobkyně, mělo být žalobě vyhověno. Žalobkyně zdůraznila, že k uzavření zástavní smlouvy mezi povinným (zástavním dlužníkem) a žalovanou došlo v době vedení soudního sporu vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , a to po vydání žalobě vyhovujícího prvostupňového rozhodnutí. Pokud povinný v průběhu řízení dispozicí s nemovitou věcí zmařil výsledek soudního řízení zřízením lepšího práva jiné osobě, nemůže toto jednání požívat právní ochrany pro obcházení zákona, je proto neplatné, potažmo neúčinné. Žalobkyně poukazuje na to, že žalovaná jako bankovní instituce má zákonnou povinnost jednat obezřetně a nemůže se bez odpovídajícího průkazu či ověření spolehnout na proklamaci dlužníka obsaženou v zástavní smlouvě, a naopak musí pod sankcí absolutní neplatnosti sama aktivně zjistit, zda je dlužník úvěruschopný. Je tak vyloučena obrana žalované odkazem na dlužníkovo prohlášení, které neověřovala a ledabyle se na prohlášení bez dalšího spolehla. Žalované přitom stačilo provést jednoduchou žádost o sdělení, zda je předmět zástavy předmětem soudního sporu, jakož i žádost o sdělení soudních sporů týkajících se povinného, to vše žádostí na Okresní soud v České lípě, eventuelně po povinném doložení takové lustrace žádat. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v celém rozsah žalobě vyhovuje a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.4. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho potvrzení.5. Podle § 337e odst. 1 o. s. ř. v rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty. Podle odst. 2 téhož ustanovení ostatní věřitele soud vyzve, aby do 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení podali návrh podle § 267a odst. 1, jestliže na sporné pohledávky připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty; o částce připadající na sporné pohledávky rozhodne soud tak, že bude projednána dodatečně. Podle odst. 3 téhož ustanovení k námitkám, které nebyly včas uplatněny podle odstavce 2, se nepřihlíží; o tomto následku musí být poučeni všichni, kdo byli vyzváni podat návrh podle § 267a odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení v návrhu podle § 267a odst. 1 nemohou být uplatněny nové skutečnosti.6. Podle § 267a odst. 1 o. s. ř. návrhem podle třetí části je třeba uplatnit vůči věřiteli popření pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu výtěžku nebo jinak uspokojovaných při výkonu rozhodnutí tam, kde byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo jiných práv anebo prodejem movitých věcí, správou nemovité věci, prodejem nemovitých věcí nebo postižením závodu. Nejde-li o věc patřící do pravomoci soudu (§ 7 odst. 1), rozhodne o pravosti nebo výši pohledávky příslušný správní nebo jiný orgán.7. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen ex. ř., nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.8. Z citovaných ustanovení vyplývají podmínky, za kterých je možné podat odporovou žalobu podle § 267a odst. 1 o. s. ř., kterou lze popírat pravost, výši, skupinu nebo pořadí pohledávek přihlášených k rozvrhu z výtěžku získaného zpeněžením majetku povinného, tedy při tzv. rozvrhu rozdělované podstaty. U žaloby podle § 267a odst. 1 o. s. ř., která se řadí mezi určovací žaloby, přitom není třeba tvrdit ani prokazovat naléhavý první zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Odporovou žalobou je oprávněn popřít vyčíslenou pohledávku kterýkoliv z účastníků rozvrhu, avšak popření, včetně důvodů, pro které nemají být konkrétní pohledávky uspokojeny dle požadavku příslušného věřitele, musí být uvedeny nejpozději při rozvrhovém jednání.9. Pokud jde o skutkové okolnosti, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů. Ve shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že dle exekučního titulu je ve prospěch žalobkyně vůči povinnému vedeno soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO,