92 C 48/2024-142 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 82 344,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 081,44 Kč od 5.4.2022 do 24.1.2023, kapitalizovaný úrok ve výši 12 986,18 Kč od 25.1.2023 do 23.11.2023, úrok ve výši 6,99 % ročně z částky 8 2344,70 Kč od 24.11.2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 82 344,70 Kč od 24.11.2023 do zaplacení ve výši 15 %.2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvou o poskytnutí úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr s úrokem ve výši 6,99 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 006,68 Kč. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, když neuhradila splátky za měsíce listopad 2022, prosinec 2022 a leden 2023, žalobkyně proto od smlouvy ke dni 24.1.2023 odstoupila, v důsledku čehož se stal úvěr celý splatným. Vedle nesplacené jistiny se pak žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroků z úvěru a úroků z prodlení, z části kapitalizovaných.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Protože se k nařízenému jednání nedostavila, soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.4. Ze žádosti o zřízení účtu ve spojení se smlouvou o účtu bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně vedla pro žalovanou běžný účet „, Anonymizováno, “.5. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 90 000 Kč, v rámci žádosti uvedla, že je svobodná, má dvě děti ve věku 6 – 15 let a má čistí měsíční příjem ve výši 40 000 Kč. Zdroj příjmu nebyl uveden.6. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 90 000 Kč, který měla žalovaná splácet společně s úrokem ve výši 6,99 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 2 006,68 Kč.7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované byly v den uzavření smlouvy o úvěru poskytnuty informace o poskytovateli úvěru a o úvěru samotném.8. Z úrokového lístku , Anonymizováno, a ze seznamu dokumentů nebyly zjištěny žádné rozhodující skutečnosti ve vztahu k předmětu řízení.9. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně si při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalované.10. Z listiny označené jako „, Anonymizováno, “ bylo zjištěno, jakým způsobem byl úvěr splácen a jak žalobkyně jednotlivé splátky započítávala na jistinu, úrok a pojištění. Byly zjištěny úhrady v celkové výši 13 243,14 Kč.11. Z Podmínek pro poskytování hotovostních úvěru , Anonymizováno, (článek 6) bylo zjištěno, že pro případ prodlení se splácením úvěru byla žalobkyně oprávněna odstoupit od uzavřené smlouvy a požadovat okamžité splacení jistiny úvěru.12. Z odstoupení od smlouvy ve spojení s kopií obálky bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované dopis ze dne 24.1.2023, ve kterém ji vyzývala k úhradě dlužných splátek s tím, že nebudou-li uhrazeny, že pokud nedojde k úhradě do 7 dní, je tato výzva zároveň odstoupením od smlouvy.13. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne 30.11.2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzýval k úhradě dlužné částky.14. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalované, bylo zjištěno, že žalovaná měla od února 2015 u žalobkyně vedený běžný účet. V období předcházejícím poskytnutí předmětného úvěru na účet žalované přicházela pravidelní měsíční platba od , Anonymizováno, ve výši cca 20 000 Kč – 22 000 Kč s poznámkou, že jde o příspěvek na bydlení, přídavky na dvě děti a rodičovský příspěvek. Zároveň pravidelně odcházela platba s poznámkou, že jde o nájem, a to ve výši 17 600 Kč. Dále pravidelně odcházela platba s poznámkou, že jde o platbu elektřiny, šlo o platby ve výši cca 1 800 Kč. Dále bylo zjištěno, že dne 25.2.2022 byl žalované na účet vyplacen jiný úvěr ve výši 90 000 Kč, následující dne byla z účtu odepsána platba ve výši 89 500 Kč. Dne 5.4.2022 pak byl na účet vyplacen úvěr ve výši 90 000 Kč, jehož zaplacení je předmětem tohoto řízení. Ještě téhož dne byla z účtu odepsána částka ve výši 90 672,19 Kč s poznámkou, že jde o předčasné splacení úvěru.15. Z analýzy klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru kalkulovala s příjmem žalované ve výši 20 377,33 Kč za posledních 6 měsíců a ve výši 21 294 Kč za poslední 3 měsíce. Žalobkyně rovněž měla informaci o existenci úvěru, který soud zjistil z výpisu z účtu.16. Z úrokového lístku , Anonymizováno, a ze seznamu dokumentů nebyly zjištěny žádné rozhodující skutečnosti ve vztahu k předmětu řízení.17. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované vyplacena částka 90 000 Kč, žalovaná však žalobkyni vrátila pouze částku 13 243,14 Kč.18. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.19. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.21. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovanou byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované, resp. jí důkazy předložené jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované nedostačující. Žalobkyně vedla, že výdaje byly stanoveny interním ekonomickým modelem, a to na částku 9 250 Kč. Z výpisu z účtu přitom byly zjištěny výdaje na bydlení ve výši skoro 20 000 Kč, příjmy žalované pak byly rovněž ve výši cca 20 000 Kč, tedy příjmy žalované pokryly výdaje na bydlení a žádné další zdroje jí nezbývaly. Žalovaná přitom měla dvě nezletilé děti a již splácela jiný úvěr. Další příjmy domácnosti zjištěny nebyly, žalovaná sice tvrdila příjem ve výši 40 000 Kč, to však nebylo nijak prověřeno. Ohledně posuzování úvěruschopnosti bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).22. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení