22 C 299/2025-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 10 080 Kč s příslušenstvím představující nesplněné závazky žalovaného ze smlouvy o úvěru. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , uzavřela dne , datum, prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz (dříve www., Anonymizováno, -, Anonymizováno, .cz) s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 554,51 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 9.12.2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobce požaduje za žalovaným zaplacení pohledávky skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 080 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.3.2025 postoupena společností společnost , právnická osoba, . na společnost De vries Justitia, a.s., a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.3.2025 na společnost žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 2.6.2025.2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Mezi předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 554,51 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 9.12.2024. Vyplacení úvěru v platbách dne , datum, částka 10080 Kč, dne , datum, částka 2731 Kč, dne , datum, částka 735,51 Kč a dne , datum, částka 1008 Kč, a to převodem z bankovního účtu předchůdce žalobce na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , pak dokládá výpis transakce z běžného účtu předchůdce žalobce. Žalovaný po datu splatnosti úvěru uhradil 4 474,51 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem doporučené pošty bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby.5. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“ či „o.z.“). Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o.z.). Žalovanému byl úvěr poskytnut bezhotovostním převodem a žalovaný jej měl ve smluvenou dobu spolu se sjednaným poplatkem za zprostředkování úvěru předchůdci žalobce vrátit. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. , spisová značka, ). Aktivní legitimace žalobce byla prokázána platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o.z.). Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaný v řízení ničeho netvrdil, vrácení úvěru neprokázal, a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno.6. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 080 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.8. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru - mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.9. O lhůtě k plnění proto bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.