23 C 308/2025-28 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení byly nároky ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, uzavřené dne , datum, mezi žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) a žalující stranou (dále jen dodavatel), na jejímž základě byla dlužníkovi dodávána energetická komodita do odběrného místa , adresa, . Za období od , datum, do , datum, vyúčtoval dodavatel odebranou komoditu v částce , částka, ve faktuře č. , hodnota, .2. Ze strany žalovaného nebyla výše uvedená vyúčtovaná částka uhrazena, a proto je učiněna předmětem tohoto řízení společně s úrokem z prodlení.3. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“4. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.5. Smlouvou o poskytování služeb ze dne , datum, bylo prokázáno tvrzení žalující strany, že s žalovanou stranou uzavřela tvrzenou smlouvu pro odběrné místo , adresa, na dodávku elektřiny. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník, na které obě smlouvy odkazovaly.6. Z faktury č. , hodnota, , včetně přílohy, bylo zjištěno, že za období od , datum, do , datum, byla vyúčtována cena odebrané elektřiny ve výši , částka, , se splatností dne , datum, .7. Předžalobní výzvou právního zástupce žalující strany ze dne , datum, , ve spojení s podacím lístkem z téhož dne, bylo zjištěno, že žalovaná strana byla vyzvána k úhradě dlužných částek.8. Mezi stranami smlouvy došlo k sjednání smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny s cenou sjednanou podle ceníku uvedeného ve smlouvě za dodanou komoditu a související služby (§ 50 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Na základě uzavření těchto smluv se pro strany staly závazné i obchodní podmínky, na které každá odkazuje (§ 1751 odst. 1 o.z.). Dodavatel energie plnil – dodával energii a poskytoval spojené služby. Na základě toho provedl vždy vyúčtování za poskytnuté plnění, v němž uvedl cenu a termín splatnosti ceny, avšak žalovaná strana vyúčtované ceny nezaplatila. Za dodanou energii, na kterou se právně pohlíží jako na věc hmotnou, zuživatelnou, je zákazník povinen zaplatit (§ 2079 odst. 1, § 497, § 500 o.z.).9. Pokud jde o žalovanou částku, leží na žalované straně břemeno tvrzení ohledně zpochybnění tvrzení žalující strany, že každé vyúčtování obdržela, zpochybnění správnosti každého vyúčtování a břemeno důkazní, že platební povinnost vždy splnila, či dluh jinak zanikl. Žalovaná strana nic takového v řízení netvrdila ani neprokazovala.10. Protože žalovaná strana za dodané energie nezaplatila, bylo jí uloženo dlužné částky zaplatit.11. Žalující straně náleží také úrok z prodlení (§ 1958 odst. 1, § 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky k dni okamžiku prodlení.12. Žalobkyně v petitu žaloby dlužnou částku zaokrouhlila na celé koruny. Vzhledem k tomu, že celková cena dle faktury byla , částka, a v případě bankovního převodu je možné tuto částku uhradit, soud toto posoudil toliko jako formální nepřesnost petitu, aniž by žalobu částečně zamítal.13. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř, neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně.15. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT, a tedy částkou , částka, . Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT , částka, . Zástupce poskytl celkem , hodnota, úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění).16. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde o výrazové a jazykové obraty, skutková vylíčení i právní argumentaci, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že návrhy podávané žalující stranou v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o dodávce energetické komodity mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření, případně jinak konkretizovat pohledávku. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Žaloba odpovídá vymezení tzv. formulářové žaloby tak, jak ji definoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.17. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty.18. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).