Okresní soud v Liberci 13 C 120/2026-17 – Postoupení smlouvy

Žalobkyně zahájila řízení o pohledávku společnosti , právnická osoba, (dále jen , Anonymizováno, ) ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené se žalovaným dne 28. 6. 2025 s tím, že ji nabyla od této společnosti postoupením. Uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěr 16 000 Kč, který se zavázal s příslušenstvím vrátit do 2. 9. 2025. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, o uzavření žádal žalovaný na webových stránkách www., Anonymizováno, .cz kde vyplnil údaje do formuláře, a vybral si parametry úvěru. Nárokovala tak úvěrovou jistinu 16 000 Kč, úrok z úvěru ve výši 3 680 Kč a dále zákonný úrok z prodlení plynoucí ve výši 11,5 % ročně z celé žalované částky ode dne 3. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal pasivní. Nařízeného jednání se neúčastnila ani jedna strana, a soud tak jednal v jejich nepřítomnosti.3. Jelikož nárokovaná pohledávka měla být postoupena, provedl soud důkaz k aktivní věcné legitimaci žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že pohledávku od Zaplo nabyla dle smlouvy o postoupení z 18. 12. 2025, z této smlouvy ale nic takového nevyplývá. Jak z ní bylo soudem zjištěno, jedná se toliko o rámcovou smlouvu, kterou se sjednávají pravidla pro dále samostatně uzavřené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Pro ty je pak sjednán zcela konkrétní postup.4. K postoupení pohledávky dochází na základě smlouvy, a věřitel může podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) své pohledávky, které skutečně existují, postoupit jako celek nebo i částečně i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Současně však jde o smlouvu jako kteroukoliv jinou, kde mají strany širokou smluvní volnost, a mohou ujednat konkrétní podmínky, včetně toho, kdy a na základě čeho k převodu pohledávky dojde. Pravidla pro budoucí postupování mohou ujednat v rámcové smlouvě a ohledně jednotlivých postoupení pak konkrétní pohledávky postupovat dílčími smlouvami, pro něž platí rámcovou smlouvou sjednaná pravidla.5. Žalobkyně se však omezila na tvrzení, že pohledávka, které se v řízení domáhá, byla postoupena smlouvou, která takové postoupení konkrétně vůbec neřeší, a nabytí pohledávky prokázat nemůže. Je právě jen oním obecným rámcem pro postupování, které se v budoucnu předpokládá. Svou aktivní věcnou legitimaci tedy neprokázala.6. Jelikož se jednání neúčastnila, nemohla být ani vyzvána, aby doplnila tvrzení, a označila důkazy, které skutečně prokáží postoupení konkrétní vymáhané pohledávky, což by soud učinil, pokud by byla přítomna při jednání, kde se takové poučení a výzva dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) udělují. Nepřítomností se pak účastník takové výhody vzdává.7. Jelikož žalobkyně neprokázala postoupení, nemělo smysl provádět jakékoliv další dokazování, neboť by jí nemohla být pohledávka přiznána, aniž by prokázala právě to, že nyní patří právě jí. Za situace, která nastala, musela být žaloba zamítnuta. V řízení byl plně úspěšný žalovaný a měl by tedy nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož mu ale žádné nevznikly, nebyly soudem ani přiznány.