Okresní soud v Liberci 13 C 145/2026-17 – Náhrada nákladů

Žalobkyně uplatnila nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou se žalovaným sjednala a úvěr poskytla její právní předchůdkyně , právnická osoba, . prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný si nastavil parametry úvěru, dokládal podklady a po schválení úvěru 7. 2. 2024 uzavřel na dálku smlouvu, na základě které mu byla poskytnuta částka 15 000 Kč bankovním převodem za úrok 40 % měsíčně, který měl žalovaný každý měsíc splácet k 8. dni v měsíci. Ten žalovala žalobkyně, která pohledávku nabyla dle tvrzení smlouvou o postoupení uzavřenou 10. 6. 2025 za první měsíc ve výši 6 000 Kč, vedle toho celou jistinu a dále smluvní pokutu 0,1 % denně od zesplatnění úvěru 6. 8. 2024, tedy od následujícího dne do odeslání předžalobní výzvy 23. 7. 2025 ve výši dalších 6 150 Kč. Kromě toho ještě nárokovala z jistiny a úroku od 9.6. 2024 do zaplacení zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal pasivní. Nařízeného jednání se neúčastnila ani jedna strana.3. Jelikož nárokovaná pohledávka měla být postoupena, provedl soud důkaz k aktivní věcné legitimaci žalobkyně. Žalobkyní navržená smlouva o postoupení pohledávek z 10. 6. 2025, která ji měla prokázat, je však smlouvou s odkládací podmínkou, jak z ní bylo zjištěno, a bez dalšího toto prokázat nemůže. V § 5 smlouvy je konkrétně ujednáno, že postoupení pohledávek bude účinné až dnem zaplacení kupní ceny. O tom však žalobkyně v žalobě ani nic netvrdila, neoznačila tak k tomu žádný důkaz, a ani žádnou listinu, či cokoli jiného v žalobě k účinnosti postoupení nezmínila. Neunesla tak procesní břemena k ohledně nabytí pohledávky za žalovaným od původního věřitele.4. K postoupení pohledávky dochází na základě smlouvy, a věřitel může podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) své pohledávky, které skutečně existují, postoupit jako celek nebo i částečně i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Současně však jde o smlouvu jako kteroukoliv jinou, kde mají strany širokou smluvní volnost, a mohou ujednat konkrétní podmínky, včetně toho, kdy a na základě čeho k převodu pohledávky dojde. Vznik, změnu nebo zánik práva pak lze vázat podle § 548 odst. 1 o. z. na splnění podmínky, jako se v tomto případě i stalo. Pak ale musí být jak tvrzeno, tak prokázáno, že k naplnění podmínky došlo, aby nastaly účinky smlouvy.5. Žalobkyně netvrdila žádné další rozhodné skutečnosti, kromě uzavření smlouvy, tj. že provedla úhradu za postoupení, a kdy se tak konkrétně stalo, a nenavrhla ani žádné důkazy, že uhradila skutečně celou sjednanou částku a kdy, toto také ani netvrdila, a k nařízenému jednání se nedostavila. Nemohla být tedy ani vyzvána, aby doplnila tvrzení, kdy konkrétně úhradu zaplatila, a označila k tomu důkaz, což by soud učinil, pokud by byla přítomna při jednání, kde se takové poučení a výzva dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) udělují. Nepřítomností se pak účastník takové výhody vzdává. Žalobkyně, která smlouvu uzavírala, si přitom jejího obsahu musela být vědoma, a tedy i toho, že nejen samotné uzavření smlouvy, ale úhrada, včasná úhrada v dané lhůtě, k postoupení vede. Přesto nic takového ani netvrdila.6. Jelikož žalobkyně neprokázala ani účinné postoupení, nemělo smysl provádět jakékoliv další dokazování, neboť by jí nemohla být pohledávka přiznána, aniž by prokázala právě to, že nyní patří právě jí. Za situace, která nastala, neustála v řízení žalobkyně ani svou aktivní věcnou legitimaci, a žaloba tak byla zamítnuta. V řízení byl plně úspěšný žalovaný, a měl by tedy nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož mu ale žádné nevznikly, nebyly soudem ani nikomu přiznány.