16 C 244/2025-22 — Okresní soud v Liberci

1.Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jí byla smlouvou ze dne , datum, postoupena pohledávka společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., které byla postoupena původním věřitelem společností , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, .cz s.r.o.) smlouvou ze dne , datum, . Původní věřitelka pak poskytla žalované smlouvou úvěr ve výši 20 000 Kč, a to převodem finančních prostředků na bankovní účet žalované u , právnická osoba, . č. ú. , č. účtu, , a to v částce 20 000 Kč dne , datum, , pod VS , var. symbol, . Požadována je pouze jistina poskytnutého úvěru tedy částka 20 000 Kč, jakožto bezdůvodné obohacení žalované, a to se zákonným úrokem z prodlení požadovaným ode dne 18. 9. 2024, když žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou ze dne 7. 9. 2024 k zaplacení bezdůvodného obohacení se lhůtou do 10 dnů, která skončila 17. 9. 2024, a dlužná částka nebyla uhrazena ani po této upomínce.2.Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřil. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů.4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Společnost , právnická osoba, ( původně , Anonymizováno, .cz s.r.o. ), poskytla žalované smlouvou o úvěru částku výši 20 000 Kč , a to převodem finančních prostředků na bankovní účet žalované u , právnická osoba, ., v částce 20 000 Kč dne 27.3.2023. Uvedená pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která jí následně postoupila smlouvou ze dne , datum, na žalobkyni. Požadována je pouze jistina poskytnutého úvěru tedy částka 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení požadovaným ode dne 18. 9. 2024, jakožto bezdůvodné obohacení žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou k zaplacení bezdůvodného obohacení dne 7. 9. 2024, a dlužná částka nebyla uhrazena ani po této upomínce5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyni vznikl nárok na bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Předchůdkyně žalobkyně zaslala bez právního důvodu bezhotovostním převodem na účet žalované částku v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná byla vyzván k vrácení, na výzvu však nijak nereagovala a ničeho nevrátila. Žalobkyně je k podání žaloby aktivně legitimována, neboť na ní byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s ustanovením § 1879 o. z. Žalovaná v řízení nesporovala poskytnutí finančních prostředků a netvrdila ani neprokázala, že by bezdůvodné obohacení žalobkyni či její předchůdkyni vydala, či že by nárok žalobkyně zanikl na základě jiné skutečnosti.6. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku.7. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni vrátila bezdůvodné obohacení, ani že tento nárok žalobkyně jinak zanikl, soud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslala více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení 2 373 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby) ve výši 2 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2, vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátní tarif (dále jen AT) ve znění účinném do 31. 12. 2025, dále 2 režijní paušály po 100 Kč [§ 14b odst. 5 AT]. Za podání žaloby pak byl přiznání 1 úkon po 400 Kč (dle znění AT od 1.1.2026), a 1 režijní paušál po 100 Kč a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.