16 C 263/2025-18 — Okresní soud v Liberci

1.Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému smlouvou spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, a to převodem finančních prostředků na bankovní účet žalovaného č.ú. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, ., v částce 20 000 Kč dne , datum, a 20 000 Kč dne , datum, . Předmětnou úvěrovou smlouvu pak žalobkyně nemá k dispozici a domáhá se pouze bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté jistiny se zákonným úrokem z prodlení, bez smluvních a sankčních poplatků a úroků ze smlouvy. Uvedená pohledávka byla postoupena původním věřitelem na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., dne 18. 5. 2025 a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou k zaplacení bezdůvodného obohacení ze dne 20. 6. 2025, a dlužná částka nebyla uhrazena ani po této upomínce.2.Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřil. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů.4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému smlouvou spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč , a to převodem finančních prostředků na bankovní účet žalovaného č.ú. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, ., v částce 20 000 Kč dne , datum, a 20 000 Kč dne , datum, , což bylo doloženo vyžádaným důkazem, potvrzením , právnická osoba, . ze dne 26. 1. 2026. Předmětnou úvěrovou smlouvu pak žalobkyně nemá k dispozici a domáhá se pouze bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté jistiny se zákonným úrokem z prodlení, bez smluvních a sankčních poplatků a úroků ze smlouvy. Uvedená pohledávka byla postoupena původním věřitelem na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., dne 18. 5. 2025 a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou k zaplacení bezdůvodného obohacení ze dne 20. 6. 2025, a dlužná částka nebyla uhrazena ani po této upomínce.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. V řízení bylo prokázáno, že žalobci vznikl nárok na bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Předchůdkyně žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku v celkové výši 40 000 Kč. Žalovaný byl proto vyzván k vrácení, na výzvu však nijak nereagoval a ničeho nevrátil. Žalobkyně je k podání žaloby aktivně legitimována, neboť na ní byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s ustanovením § 1879 o. z. Žalovaný v řízení nesporoval poskytnutí finančních prostředků a netvrdil ani neprokázal, že by bezdůvodné obohacení žalobkyni či její předchůdkyni vydal, či že by nárok žalobkyně zanikl na základě jiné skutečnosti.6. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku.7. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni vrátil bezdůvodné obohacení, ani že tento nárok žalobkyně jinak zanikl, soud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl.8.O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslala více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení 4 000 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 600 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, a podání žaloby dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 700 Kč [§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 dále jen AT, dále 3 režijní paušály po 100 Kč , [§ 14b odst. 5 AT]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.