19 C 101/2025-24 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Tvrdil, že pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, jako svým právním předchůdcem. Uváděl, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku , částka, bezhotovostně na účet žalovaného. Dále tvrdil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byl upomínkou ze dne , datum, informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Žalobce uplatnil nárok na zaplacení , částka, jako nesplacené jistiny a , částka, jako smluvního úroku, obojí nejpozději splatného dne , datum, . Pro případ, že by soud neměl nárok z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, dovozoval žalobce alespoň v rozsahu jistiny nárok z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žalobce, ač řádně a včas předvolán, nedostavil; svou neúčast omluvil, avšak o odročení jednání nepožádal. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř..3. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, zejména žalobou a jejími přílohami, smlouvou o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, , obchodními podmínkami, výpisem z běžného účtu předchůdce žalobce o provedení platby ve výši , částka, , upomínkou ze dne , datum, a předžalobní výzvou. Další důkazy soud neprováděl, neboť je nepovažoval za potřebné pro rozhodnutí věci.4. Na základě obsahu spisu a provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.5. Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. musí žaloba obsahovat mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností. Účastníci jsou povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání (§ 101 odst. 1 o. s. ř.). Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých sporných tvrzení, předseda senátu jej vyzve k doplnění tvrzení či důkazů a poučí jej o následcích nesplnění takové výzvy (§ 118a odst. 1 až 3 o. s. ř.). Jestliže se však řádně předvolaný účastník k jednání nedostaví a současně nepožádá o jeho odročení, nese procesní riziko, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti a že mu poučení podle § 118a o. s. ř., které je zásadně spojeno s jednáním, nebude možno poskytnout. Tuto procesní situaci si žalobce přivodil svou nepřítomností sám.6. Žalobce v žalobě tvrdil, že v upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě, přičemž pohledávka uplatněná v tomto řízení sestává z nesplacené jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, , obojí nejpozději splatného dne , datum, . Žalobce tedy tvrzení o splatnosti uplatněného smluvního úroku v žalobě uvedl.7. Toto tvrzení však samo o sobě nepostačuje k závěru o důvodnosti žaloby v části týkající se smluvního úroku. Žalobce totiž nevylíčil rozhodné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit vznik tohoto nároku, jeho konkrétní výši, způsob výpočtu ani důvod, pro který se měl stát splatným právě dne , datum, . Neuvedl zejména, z jakého konkrétního smluvního ujednání nárok na zaplacení částky , částka, dovozuje, jaká byla sjednaná úroková sazba, za jaké období měl být úrok účtován a jakým způsobem bylo k žalované částce dospěno. Bez těchto skutkových tvrzení neměl soud dostatečný podklad pro posouzení, zda požadovaná částka představuje již vzniklý a splatný nárok, anebo zda jde o budoucí náklady úvěru.8. Nadto žalobce svůj nárok v této části spojoval se zesplatněním celého spotřebitelského úvěru pro prodlení žalovaného. Podle § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se však stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, tato splatnost týká pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Žalobce netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že jím uplatněný smluvní úrok ve výši , částka, nepředstavuje budoucí náklady úvěru, jejichž zesplatnění citované ustanovení vylučuje. Již z tohoto důvodu nemohl být nárok na zaplacení této částky shledán po právu. V části týkající se smluvního úroku tedy žalobce neunesl břemeno tvrzení a následně ani břemeno důkazní ohledně skutečností rozhodných pro posouzení vzniku, výše a splatnosti tohoto dílčího nároku.9. Pokud jde o žalovanou jistinu ve výši , částka, , ani v této části žalobce netvrdil a neprokázal skutečnosti potřebné pro závěr, že celý úvěr byl řádně a účinně zesplatněn. Podle § 124 zákona o spotřebitelském úvěru musí věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr v důsledku prodlení stane splatným, vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Žalobce však tvrdil toliko to, že žalovaný byl v upomínce ze dne , datum, současně informován o zesplatnění celého úvěru ke dni této upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Z těchto tvrzení naopak plyne, že žalobce netvrdí poskytnutí zákonem vyžadované alespoň třicetidenní lhůty před zesplatněním. Nebylo proto možno uzavřít, že by celá jistina úvěru byla ke dni , datum, splatná.10. Neobstála ani subsidiární argumentace žalobce, že by v rozsahu poskytnuté jistiny měl být jeho nárok posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobce v tomto směru skutkově tvrdil toliko to, že částka , částka, byla dne , datum, převedena na bankovní účet žalovaného a že pokud by soud neshledal nárok z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej v této části posoudit jako bezdůvodné obohacení. Takto vymezený skutkový základ však nepostačuje.11. Nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku předpokládá skutková tvrzení, z nichž lze dovodit, že plnění bylo poskytnuto bez právního důvodu, z právního důvodu, který odpadl, nebo na základě neplatného závazku. Žalobce však současně tvrdil existenci a uzavření platné úvěrové smlouvy a neuvedl žádná konkrétní skutková tvrzení, z nichž by vyplývalo, proč by právní důvod plnění měl absentovat nebo odpadnout. Samotné subsidiární tvrzení, že pokud nebude prokázán nárok ze smlouvy, má být věc posouzena jako bezdůvodné obohacení, nenahrazuje povinnost žalobce vylíčit skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno takový nárok dovodit.12. Pokud žalobce v této souvislosti poukazoval na to, že nedisponuje dokumentací k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ani tato okolnost sama o sobě nepostačuje k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a podle § 87 odst. 1 téhož zákona je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Ani pro takový závěr však žalobce nenabídl dostatečný skutkový podklad. Samotné tvrzení, že dokumentace k posouzení úvěruschopnosti není žalobci k dispozici, bez dalšího nevypovídá o tom, že úvěr byl žalovanému skutečně poskytnut v rozporu se zákonnými podmínkami, natož aby zakládalo opodstatněnost uplatněného nároku z bezdůvodného obohacení.13. Navržený důkaz dotazem na banku žalovaného soud neprovedl. Ani kdyby bylo tímto důkazem prokázáno, že dne , datum, byla na účet žalovaného odeslána částka , částka, , neodstranilo by to shora uvedené nedostatky žalobních tvrzení ohledně vzniku, výše a splatnosti uplatněného nároku. Takový důkaz by tudíž nemohl přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci.14. Za této situace soud uzavírá, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně rozhodných skutečností, z nichž dovozoval nárok na zaplacení žalované částky , částka, s příslušenstvím. V části týkající se smluvního úroku žalobce nevylíčil skutkový základ nároku v potřebném rozsahu; v části týkající se jistiny neprokázal řádné a účinné zesplatnění celého úvěru, a současně nevylíčil skutkový základ případného nároku z bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v tomto případě to byl žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Protože však žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.