19 C 20/2026-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, představující nesplněné závazky žalovaného ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr, sjednané úroky a poplatky splatit ve 24měsíčních splátkách s konečnou splatností ke dni , datum, . Žalovaný se ovšem dostal do prodlení se splácením úvěru, a proto došlo dne , datum, k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze Smlouvy. Úvěr byl úročen smluvním úrokem ve výši 75,59 % p.a. Žalobce požaduje tento úrok pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tedy za období od , datum, do , datum, a v kapitalizované výši tak činí , částka, . Pohledávka vyplývající z uvedené Smlouvy byla ze strany , právnická osoba, . na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobci jako novému věřiteli.2. Právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který mu v této souvislosti předložil zejména fotokopii originálu platného osobního dokladu, doklady o příjmu (výplatní listy či případně výpisy z bankovního účtu žalovaného) a další doklady a informace požadované žalobcem nezbytné pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Současně právní předchůdce žalobce lustroval žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, o čemž pořídil příslušný záznam. V souhrnném hodnocení žalovaného jsou vedle jeho příjmů a výdajů uvedeny rovněž informace o zaměstnání žalovaného.3. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění odeslanou dne , datum, . Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši , částka, činí celkem , částka, nejpozději splatných dne , datum, .1. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.3. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího skutkového stavu. Mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z listin předložených žalobcem soud dále zjistil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě údajů poskytnutých žalovaným a informací z příslušných registrů. Z potvrzení o platbě z bankovního účtu právního předchůdce žalobce soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 75,59 % ročně. Právní předchůdce žalobce svou povinnost poskytnout žalovanému úvěr splnil, žalovaný však svou povinnost řádně a včas splácet sjednané splátky neplnil. Proto došlo dne , datum, k zesplatnění dluhu ze smlouvy. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši , částka, a kapitalizovaným úrokem za dobu od poskytnutí úvěru do zesplatnění, tedy od , datum, do , datum, , ve výši , částka, . Žalovaný v řízení netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že dluh splnil nebo že jeho závazek zanikl jiným způsobem, a k žalobě se věcně nebránil.4. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána postoupením pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobce podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z.5. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .7. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.8. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.