20 C 316/2025-30 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se v řízení po žalovaném domáhal zaplacení částky 60 800 Kč se zákonným úrokem z této částky ode dne 8. 9. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty v celkové výši 12 760 Kč. Svůj nárok žalobce odůvodnil zejména tím, že dne , datum, se žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce, na jejímž podkladě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 60 800 Kč a žalovaný se tyto poskytnuté peněžní prostředky zavázal žalobci vrátit nejpozději do 7. 9. 2025. Smluvní úrok nebyl ujednán. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením poskytnutých peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 290 Kč za každý den prodlení s úhradou, celkem tedy za 44 dnů od 8. 9. do 22. 10. 2025. Současně žalobce po žalovaném požaduje zaplacení zákonného smluvního úroku z dlužné částky 60 800 Kč ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil a jeho stanovisko k uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobce se jednání zúčastnil a žalovaný se podáním došlým soudu dne 21. 4. 2026 v 10:58 hodin z účasti na jednání omluvil a zároveň vyslovil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti.4. Účastníci mezi sebou dne , datum, v písemné formě uzavřeli smlouvu nadepsanou jako Smlouva o půjčce; žalobce označený jako věřitel dle této smlouvy půjčil žalovanému jako dlužníkovi částku 60 800 Kč, o které žalovaný prohlásil, že ji přijal, a zavázal se ji žalobci vrátit; splatnost byla ujednána ke dni 7. 9. 2025, forma úhrady byla ujednána na výběr v hotovosti proti potvrzení o přijetí nebo bezhotovostním převodem na bankovní účet žalobce; smluvní úrok nebyl ujednán, avšak pro případ prodlení žalovaného s vrácením poskytnuté částky účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 290 Kč za každý den prodlení (zjištěno ze smlouvy o půjčce na č. l. 5). Žalobce přípisem ze dne 26. 9. 2025 s odkazem na smlouvu ze dne 5. 8. 2025 vyzval žalovaného, aby do 7 dnů od doručení této výzvy žalobci zaplatil částku 78 915 Kč sestávajíc z 60 800 Kč dlužné jistiny, 5 800 Kč smluvní pokuty kapitalizované ke dni 27. 9. 2025, 345 Kč zákonného úroku z prodlení a 11 970 Kč nákladů zastoupení advokátem; pro případ nezaplacení žalobce upozornil žalovaného na možnost podání žaloby a následného exekučního vymáhání předmětného nároku (zjištěno z předžalobní upomínky na č. l. 4). Předmětná výzva byla poskytovateli poštovních služeb předána k přepravě dne 26. 9. 2025 (zjištěno z kopie podacího lístku , Anonymizováno, na č. l. 4).5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci mezi sebou dne 5. 8. 2025 v písemné formě uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobce předal žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 800 Kč, které žalovaný přijal a zavázal se je žalobci vrátit nejpozději do 7. 9. 2025. Smluvní úrok nebyl ujednán. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením poskytnutých peněžních prostředků účastníci ujednali smluvní pokutu ve výši 290 Kč, jíž měl žalovaný zaplatit žalobci za každý den prodlení s vrácením poskytnutých prostředků. Žalovaný ovšem poskytnuté prostředky žalobci dosud nevrátil.6. Provedené důkazy soud hodnotil každý jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti. Soud v rámci dokazování vycházel výlučně z listinných důkazů předložených soudu žalobcem. Zásadním důkazem byla smlouva o půjčce předložená žalobcem prokazující jednotlivá ujednání mezi účastníky, zejména předání peněžních prostředků žalobcem žalovanému a jeho závazek v ujednaný den poskytnuté prostředky žalobci vrátit, resp. závazek žalovaného v případě jeho prodlení zaplatit žalobci smluvní pokutu. Skutečnost, že žalovaný svoji základní smluvní povinnost v podobě vrácení přenechané částky v ujednané datum splatnosti nevrátil, je nepřímo prokazována právě předžalobní výzvou, kterou žalobce zaslal žalovanému prostřednictvím svého advokáta. Provedené důkazy tedy na sebe logicky navazují, vytváří ucelený řetězec a poskytují tak dostatečný podklad pro výše uvedený závěr o skutkovém stavu věci.7. Na základě výše popsaného skutkového stavu věci soud věci po právní stránce posoudil takto.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2048 odst. 1 věty prvé o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.10. Podle § 1970 odst. 1 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. vzniká tehdy, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc (typicky peníze) k užití podle libosti s tím, že vydlužitel po čase vrátí věc stejného druhu. Jedná se o tzv. reálný kontrakt, jehož nezbytnou podmínkou vzniku je faktické předání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jejím základním znakem tedy není vrácení téže individuálně určené věci, ale ekvivalentu téhož druhu. Smlouva o zápůjčce je zásadně sjednávána jako bezúročná, úrok však lze sjednat (§ 2392 o. z.). Splatnost zápůjčky je závislá na výpovědi smlouvy některou ze stran, zpravidla s šestitýdenní výpovědní dobou, není-li ujednáno jinak (§ 2393 o. z.). Mezi účastníky se jedná o spor právě z titulu smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., neboť žalobce jako zapůjčitel přenechal žalovanému jako vydlužiteli peníze v celkové výši 60 800 Kč, tedy věc zastupitelnou, aniž byl sjednán účel poskytnutí peněz žalovanému, a žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobci vrátit. Žalobce prokázal jednak uzavření samotné smlouvy a jednak předání peněžních prostředků žalovanému, který jejich převzetí stvrdil podpisem písemného vyhotovení smlouvy. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná (§ 2392 o. z. a contrario). Pro vrácení poskytnutých prostředků účastníci ujednali konkrétní den, do kterého měl žalovaný tyto prostředky vrátit žalobci (§ 2393 o. z.), avšak žalovaný tyto peníze žalobci v ujednané lhůtě splatnosti ani později nevrátil. Bylo poté na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval, že svůj závazek z předmětné smlouvy o zápůjčce řádně a včas splnil a nedošlo k prodlení se splněním závazku, případně že tento závazek zanikl jiným způsobem, jeho splatnost dosud nenastala nebo že tento závazek vůbec nevznikl. Žalovaný ovšem zůstal v tomto směru v řízení zcela nečinný a na svoji obranu proti žalobou uplatněným nárokům ničeho netvrdil ani neprokazoval.12. Smluvní pokuta podle § 2048 o. z. slouží k utvrzení smluvní povinnosti a k motivaci dlužníka k jejímu řádnému a včasnému splnění; lze ji sjednat jen pro případ porušení smluvní povinnosti, může být sjednána i v nepeněžité formě. Vznik nároku na smluvní pokutu není zásadně vázán okolnost vzniku škody. Její výše může být stanovena pevnou částkou nebo procentuálně z určité částky (typicky výše zajišťované peněžité povinnosti), smluvní pokuta může vzniknout jednorázově nebo se může její výše odvíjet od plynutí času (typicky smluvní pokuta určená pevnou částkou nebo procentuální za určité časové období – den, týden či měsíc, po které není plněna utvrzovaná povinnost). Zaplacení smluvní pokuty samo o sobě nezbavuje dlužníka povinnosti splnit hlavní dluh (§ 2049 o. z.). Pokud jde o výši ujednané smluvní pokuty, ustálená judikatura vnímá jako obecně přijatelnou výši smluvní pokuty do 0,5 % denně z dlužné částky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005). Účastníci mezi sebou v rámci výše uvedené smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 8. 2025 k utvrzení povinnosti žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peníze v ujednané lhůtě splatnosti sjednali smluvní pokutu ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z. Výši smluvní pokuty účastníci sjednali pevnou nominální částkou za každý den, v němž bude žalovaný v prodlení se splněním primární povinnosti vrátit poskytnuté peníze. Denní sazba smluvní pokuty byla sjednána na 290 Kč za každý den prodlení, tato částka odpovídá přibližně 0,48 % z celkové výše dlužné jistiny 60 800 Kč, a proto soud neshledal důvod k zásahu do sjednané výše smluvní pokuty.13. Po právu je ve smyslu § 1970 o. z. konečně též nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částk