22 C 284/2025-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 950 Kč s příslušenstvím. Návrh pak odůvodňoval tím, že žalovaná s žalobcem uzavřela dne , datum, smlouvu o půjčce ve výši 17 050 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 7 050 Kč), podle které měla splácet týdně 310 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do , datum, a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o půjčce stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná ale splácela nepravidelně, když celkem uhradila částku 3 100 Kč, kterou žalobce vydělil týdenní splátkou 310 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 30.1.2013 a datum prodlení ke dni 31.1.2013. Žalovaná byla Předžalobní výzvou vyzvána k úhradě dluhu.2. Žalobce k okolnostem posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr zejména uvádí, z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalované k jejím osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly využity k posouzení schopnosti žalované úvěr splatit:- kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra,- kontrola RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, ,- kontrola náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku,- kontrola zaměstnání telefonicky,- kontrola platební historie klienta u společnosti žalobce,- vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti,- kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (OZ) v kartě klienta.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.4. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, žalobce svou neúčast omluvil, žalovaný nikoli. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.5. Soud má z předložených listinných důkazů za prokázané, že dne , datum, žalobce se žalovanou uzavřeli Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní hotovost ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se na druhé straně zavázala poskytnuté peníze vrátit v 55týdenních splátkách po 310 Kč. Žalovaná měla uhradit celkem 17 050 Kč, tj. jistinu 10 000 Kč a souhrnný poplatek 7 050 Kč. K předání částky 10 000 Kč došlo v hotovosti při sepisu smlouvy, což mj. žalovaná stvrdila svým podpisem. Součástí smlouvy byly i Smluvní podmínky smlouvy o půjčce a Čestné prohlášení o výši závazků (nebyly zde uvedeny žádné závazky žalované). Z platební historie je zřejmý průběh splácení půjčky, žalovaná naposledy uhradila 10. splátku, a i v předchozí době hradila splátky nepravidelně. Výzvou ze dne 23.9.2014 vyzval žalobce žalovanou k úhradě zůstatku půjčky ve výši 13 950 Kč do 5 dnů. Žádné další listiny žalobce k prokázání svých tvrzení nepředložil.6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Předmětná smlouva, byť označená jako smlouva o půjčce, byla podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce vystupoval při jejím uzavření v rámci své podnikatelské činnosti jako věřitel, žalovaná jako fyzická osoba - spotřebitel, a žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč za úplatu, přičemž nešlo o některý z případů vyloučených z působnosti zákona. Na právní poměr účastníků proto dopadá i § 9 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož byl věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti. Současně podle § 22 odst. 5 ZoSÚ platí, že není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 tohoto zákona nesplnil.7. Dle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Dle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, bylo věcí žalobce tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a k jejich prokázání označit důkazy. Žalobce sice tvrdil, že věřitel nahlédnutím do registrů a databází, zejména insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra, evidence exekucí, podkladů klienta zaznamenaných v evidenční kartě, jakož i vyhodnocením lokality bydliště žalované, žalovanou lustroval a prověřil její bonitu, k těmto tvrzením však nenavrhl ani nepředložil důkazy v dostatečném rozsahu, což jde k jeho procesní tíži.8. Žalobce neprokázal žádné konkrétní skutečnosti vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované. Z jeho tvrzení a výsledků dokazování vyplynula pouze obecná skutková tvrzení o obvyklém způsobu posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, spočívajícím v prověřování ve veřejných databázích a v porovnávání doložených příjmů a výdajů žadatele. Jakým způsobem a z jakých konkrétních skutečností bylo vycházeno při posuzování úvěruschopnosti žalované právě v projednávaném případě, však žalobce dostatečně netvrdil ani neprokázal. Ze spisu nevyplývá, že by žalobce měl před uzavřením smlouvy k dispozici konkrétní a ověřené údaje o příjmech žalované, jejích pravidelných měsíčních výdajích, rodinných poměrech či dalších závazcích, ani že by tyto údaje jakkoli ověřoval. Kromě shora uvedeného nebylo možné provést žádné další listinné důkazy.9. Vzhledem k neodstranění těchto nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu neučinil žalobce dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalované ke splácení spotřebitelského úvěru, a nenavrhl důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Žalobce se však k jednání nedostavil, a tím se sám zbavil možnosti být při jednání takto poučen. Ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje poučovací povinnost soudu při jednání; účastník, který se k jednání nedostaví a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, znemožní soudu, aby mu toto poučení poskytl. Nemohl-li soud poskytnout žalobci poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jiným způsobem a nebyl povinen ani z tohoto důvodu jednání odročovat. Tím, že se žalobce k jednání nedostavil, znemožnil soudu postup předpokládaný v § 118a o. s. ř.; za této situace proto nemohlo být žalobci dáno poučení směřující k doplnění tvrzení a předložení důkazů potřebných k prokázání jeho skutkových tvrzení.10. Soud proto uzavírá, že žalobce v řízení neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně toho, že před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Za situace, kdy úvěruschopnost žalované nebyla podle výsledků dokazování fakticky posouzena vůbec, je třeba mít smlouvu za neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. Je-li smlouva neplatná, je každý z účastníků podle § 457 občanského zákoníku povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal; současně jde o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobce žalované prokazatelně poskytl částku 10 000 Kč, žalovaná mu uhradila celkem 3 100 Kč. Žalobci proto vznikl nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 900 Kč, a v tomto rozsahu byla žaloba důvodná, proto jí soud vyhověl výrokem I. Co do zbývající částky 7 050 Kč představující souhrnný poplatek soud žalobu zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy žalobci nevznikl nárok na smluvenou úplatu ani na jiné plnění p