23 C 322/2025-59 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále částku , částka, jako smluvní pokutu.2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru dne , datum, , kterou přenechala žalované straně dne , datum, částku , částka, s možností postupného a opakovaného čerpání. Dlužník se zavázal zaplatit věřiteli smluvní úrok ve výši 1,066 % denně z jistiny, přičemž úvěrový rámec byl splatný do , datum, . Dlužník se dále zavázal uhradit žalující straně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a dále poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši , částka, . Dlužník se dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Věřitel využil svého práva a celý úvěr ke dni , datum, zesplatnil, zároveň požaduje na základě smluvního ujednání rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny, a to za období od , datum, do , datum, . Jelikož žalovaná strana jako dlužník úvěr nevrátila, žalující strana se jako věřitel domáhá jejího zaplacení.3. V řízení je nárokováno:Dlužná jistina: , částkaPoplatek za vyplacení úvěru: , částkaSmluvní úrok za období čerpání úvěru: , částkaPoplatek za službu , Anonymizováno, , částkaÚrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplaceníSmluvní pokuta ve výši , částka, .4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“5. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalující strana s rozhodnutím bez nařízení souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalující strana a žalovaná strana uzavřely dne , datum, distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalující strana zavázala poskytnout žalované straně úvěr do maximální výše , částka, , a žalovaná strana se zavázala zaplatit úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného splacení úvěru, a to v denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, , celý úvěr pak dne , datum, . Žalovaná strana se na základě smlouvy zavázala dále zaplatit poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , částka, denně. Pro případ prodlení žalující strany s úhradou denní splátky si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.7. Z dokumentu na č.l. 13-15 byly zjištěny obecné principy posuzování úvěruschopnosti společnosti žalobkyně.8. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovaná vyplatila na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .9. Z dokumentu nazvaného Identifikované příjmy vypracovaného žalobkyní byly zjištěny příjmové transakce na účtu , IBAN, , , IBAN, , , IBAN, , přičemž žalobkyní bylo uvedeno, že tyto příjmy byly doloženy žalovaným prostřednictvím bankovního výpisu.10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že se jedná o formulář, ve kterém je uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na bydlení byla uvedena , částka, , přičemž bylo zároveň uvedeno, že žalovaný bydlí sám, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky byla uvedena ve výši , částka, a ostatní výdaje byly uvedeny ve výši , částka, , disponibilní příjem žalovaného byl vypočten na , částka, .11. Z výzvy ze dne , datum, zaslané žalobkyní na emailovou adresu , e-mail, bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že vypověděla smlouvu o půjčce, přičemž celková dlužná částka činila , částka, .12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a připojeného podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby, pokud nebude výzvě vyhověno.13. Další předložené listiny soud nehodnotil, neboť nemají pro věc žádný význam.14. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.15. Žalovaný obdržel peníze. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, bylo povinnosti poskytovatele, aby posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.).16. Žalující strana předložila listinu „výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a „identifikované příjmy“. Soud tyto listiny zhodnotil a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Z identifikovaných příjmů, což jsou prakticky strojově zpracované výpisů z účtů, avšak obsahující jen příjmové položky, nelze věrohodně ověřit schopnost dlužníka splácet úvěr, právě proto, že nepředstavují úplný obraz situace na dlužníkově účtu. Ta by byla patrná až z výpisu z účtu žalovaného, který však žalobkyně nepředložila. Žalobkyně evidentně neprovedla řádné zkoumání ohledně výdajů žalovaného na bydlení, když z výpisu o posouzení úvěruschopnosti je toliko známo, že žalovaný žije sám a jeho výdaje na bydlení činí pouze , částka, . Co se týče výše příjmu žalovaného, žalobkyní nebylo nikterak doloženo, zda měl žalovaný pravidelný příjem. Rovněž nebyla nikterak doložena výše ostatních závazků žalovaného. Na základě výše popsaného stavu tak soud ve věci dospěl k závěru, že žalobkyně neposuzovala majetkové a výdělkové poměry obezřetně a zcela rezignovala na prověření výdajů žalovaného. Za této situace nelze mít splnění povinnosti posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet za řádně splněnou. Listiny, ze kterých poskytovatel vycházel, neumožňují učinit závěr o tom, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.17. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne , Anonymizováno, , právnická osoba, ., C679/18, ECLI:EU:C:2020:167 plyne:18. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.19. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z., § 87 odst. 1 z.s.ú. S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit (srov. NS 33 Cdo 3675/2021). K jiným případným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto.20. Vzhlede