24 C 121/2025-39 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 5. 6. 2026 žalobkyně nárokovala vůči žalovanému zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 880 Kč, jakož i úroku z prodlení z částky 26 500 Kč (jistina a poplatek) ve výši 14,75 % ročně od 5. 5. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, a to poté, co řádně posoudila jeho úvěruschopnost, na základě této smlouvy žalovanému poskytla téhož dne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni do 4. 5. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 500 Kč. Účastníci ujednali také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, ta z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč za období od 5. 5. 2024 do 3. 6. 2025 činí 7 880 Kč, žalobkyně tuto ponížila o platbu žalovaného ve výši 1 000 Kč, a k zaplacení nárokuje 6 880 Kč. Náklady spojené s uplatněním pohledávky sestávají z nákladů vynaložených na písemné upomínky žalovaného ze dne 11. 5. 2024, 18. 5. 2024, 25. 5. 2024, 3. 6. 2024 a 18. 6. 2024.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíc z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobkyně, která svoji neúčast omluvila, s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno spolu se žalobou na adrese trvalého pobytu (§ 46b písm. a/ o. s. ř.) uvedené v záhlaví tohoto rozsudku tzv. fikcí s tím, že písemnosti se považují za doručené dnem 10. 2. 2026 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).4. V dané věci jde o právní poměr ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), která vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.5. Je-li zápůjčka poskytována spotřebiteli, jak tomu je v dané věci, neboť z ničeho neplyne, že žalovaný by měl být podnikatelem, uplatní se dále úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona je spotřebitelským úvěrem mj. peněžitá zápůjčka poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. , č. účtu, vyplývá, že dne 4. 4. 2024 byly odeslány na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Z předloženého záhlaví výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, vyplývá, že jde o běžný účet žalovaného.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru byla povinna i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).12. V dané věci žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů jím uvedených, tedy, že jeho čistý příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, činí 45 000 Kč měsíčně, jeho výdaje činí 15 000 Kč měsíčně, je rozvedený, nemá nezletilé děti, bydlí v podnájmu. Žalovaným tvrzené výdaje byly vyšší než částka nezabavitelného minima (12 705 Kč), žalobkyně tudíž vycházela z částky jím uvedené. Po odečtení výdajů od příjmů žalovanému zbývalo 31 678 Kč dostačujících pro poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč. V centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku neměl žalovaný žádný záznam.13. K důkazům žalobkyně předložila mzdové listy žalovaného za měsíc říjen a listopad 2023, z nichž se podává čistá mzda v říjnu ve výši 43 849 Kč a v listopadu ve výši 49 508 Kč, a dále náhled do exekučního a insolvenčního rejstříku bez záznamu ve vztahu k žalovanému. Pokud jde o výdaje žalovaného, neplyne z tvrzení žalobkyně, že tyto jakkoli ověřovala. Žalovaný uvedl své výdaje souhrnnou částkou ve výši 15 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, kolik činí výdaje spojené s nájemním bydlením a kolik činí výdaje na ostatní základní životní potřeby (jídlo, ošacení apod.). V případě výdajů spojených s bydlením jde přitom o snadno zjistitelné a ověřitelné údaje, např. z nájemní smlouvy, z vyúčtování dodavatelů služeb. Netvrdila žalobkyně ani, že by měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož lze ověřit jakým způsobem žalovaný skutečně se svými příjmy hospodařil (nakládal). Skutečnost, že žalovaný neměl záznamy v evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku, nejsou-li řádným způsobem zjištěny a ověřeny jeho reálné výdaje, k prokázání toho, že je schopna splácet další úvěr, nestačí. Poskytovatelem úvěru (zápůjčky) přitom musí být prověřeny nejen příjmy, ale i výdaje spotřebitele, a to výdaje reálné, nelze spoléhat jen na údaje spotřebitelem uvedené ani vycházet toliko z porovnání s výší nezabavitelné částky.14. Na základě výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyně s dostatečnou odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně uplatňuje své nároky, hodnotí jako neplatnou, a to absolutně § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).15. Je-li smlouva o zápůjčce absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, omezuje se nárok žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru (zápůjčky) v době přiměřené možnostem žalovaného (spotřebitele). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který rovněž odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Je-li spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.16. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, podle tvrzení žalobkyně žalovaný vrátil 1 000 Kč. Žalovaný na svoji obranu netvrdil a neprokazoval, že tomu bylo jinak a žalobkyni vrátil více. So