24 C 156/2025-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 5. 9. 2025 uplatnila žalobkyně vůči žalovanému nárok na náhradu pojistného plnění ve výši 171 035 Kč, které za žalovaného plnila. Uvedla, že žalovaný dne 30. 6. 2024 v , adresa, způsobil vozidlem , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, , dopravní nehodu, při níž vznikla škoda na vozidle , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, , újma na zdraví , jméno FO, a , jméno FO, a újma Hasičskému záchrannému sboru , Anonymizováno, kraje s odstraňováním následků dopravní nehody. Žalobkyně, u níž bylo k vozidlu , Anonymizováno, sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vyplatila poškozeným na náhradu škody pojistné plnění, a to 122 000 Kč za opravu poškozeného vozidla, 22 627 Kč za zapůjčení náhradního vozidla, 10 003 Kč za újmu na zdraví , jméno FO, , 7 105 Kč újma na zdraví , jméno FO, a 16 800 Kč Hasičskému záchrannému sboru , Anonymizováno, kraje, tj. celkem 178 353 Kč. Vůči žalovanému má žalobkyně právo na náhradu vyplaceného pojistného plnění podle § 32 odst. 1 písm. h) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), neboť žalovaný dopravní nehodu způsobil po vlivem alkoholu, své právo žalobkyně uplatnila u žalovaného dopisem ze dne 10. 1. 2025, splatnost nastala dne 10. 2. 2025. Žalovaný následně svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal a zavázal se jej zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč, zaplatil toliko 7 500 Kč, přičemž poslední splátku zaplatil dne 7. 5. 2025, zbývajících 171 035 Kč žalobkyně učinila předmětem řízení, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 178 535 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíc z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobkyně, která svoji neúčast u jednání omluvila, s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému spolu se žalobou doručeno na adrese trvalého pobytu (§46b písm. a/ o. s. ř.) uvedené v záhlaví tohoto rozsudku tzv. fikcí s tím, že písemnosti se považují za doručené dnem 29. 12. 2025 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).4. V rozsahu úroku z prodlení uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku vzala žalobkyně svoji žalobu před zahájením jednání zpět, soud tudíž řízení v tomto rozsahu zastavil podle § 96 odst. 2 o. s. ř.5. Podle § 32 zákona č. 30/2024 Sb. pojistitel má vůči pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léčivého přípravku, který má podle příbalové informace výrazný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Uznání dluhu je jedním z právních prostředků utvrzení dluhu, které jsou upraveny v § 2048 a násl. občanského zákoníku. Jde o jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, jímž dlužník písemnou formou činí výslovné uznávací prohlášení směřující k potvrzení existence dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Svoji utvrzovací funkci uznání dluhu plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době jeho uznání. Tím v případném soudním sporu posiluje procesní pozici věřitele, neboť ten v něm nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Je naopak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn či zanikl jinak, nebo že byl převeden na jiného, aby to prokázal. Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, nelze jím tedy založit nový závazek, ale jen uznat dluh již existující. Tímto právním jednáním přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1368/2009 ze dne 28. 4. 2011).9. V dané věci žalovaný listinou „Dohoda o splátkovém kalendáři a uznání dluhu“ ze dne , datum, učinil písemné prohlášení o uznání dluhu vůči žalobkyni z titulu náhrady vyplaceného pojistného plnění v souvislosti s danou dopravní nehodou, a to 122 000 Kč za opravu poškozeného vozidla, 22 627 Kč za zapůjčení náhradního vozidla, 10 003 Kč za újmu na zdraví , jméno FO, , 7 105 Kč újma na zdraví , jméno FO, a 16 800 Kč Hasičskému záchrannému sboru , Anonymizováno, kraje, tj. celkem 178 353 Kč. Uznání splňuje veškeré zákonné náležitosti, je v něm uveden důvod dluhu, jeho výše, jakož i příslib dluh zaplatit, prohlášení je určité a srozumitelné, a tudíž naplňuje svoji utvrzovací funkci tím, že zakládá právní domněnku, že dluh v době uznání existoval. Tato právní domněnka nebyla v řízení vyvrácena, neboť žalovaný na svoji obranu netvrdil ani neprokazoval, že dluh nevznikl či již byl splněn.10. Žalovaný se v dohodě zavázal zaplatit dluh v celkové výši 178 535 Kč splatný dne 10. 2. 2025 (spolu s úrokem z prodlení od 11. 2. 2025 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky) v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatnými vždy k 15. dni příslušného měsíce počínaje dnem 10. 3. 2025, pod ztrátou výhodou splátek.11. Žalobkyně doplnila, že žalovaný zaplatil ještě před podpisem dohody tři splátky po 2 500 Kč dne 6. 3. 2025, 22. 4. 2025 a 7. 5. 2025, následně již ničeho, došlo proto podle čl. II odst. 1 dohody k zesplatnění ke dni 16. 6. 202512. Podle § 1931 o. zn. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.13. Podle citovaného ustanovení strany mohou ujednat možnost plnit ve splátkách. Součástí podmínek splatnosti jednotlivých splátek může být i ujednání o ztrátě výhody splátek, tj. že pro nesplnění některé splátky je věřitel oprávněn žádat celý zbytek dluhu najednou. Splatnost celého dluhu (ztráta výhody splátek či tzv. zesplatnění) nenastává přímo ze zákona, ale záleží na věřiteli, zda toto právo uplatní, tedy zda vyzve dlužníka k zaplacení celého zbytku dluhu, popř. zda podá u soudu žalobu na plnění. V každém případě může své právo uplatnit pouze do splatnosti nejbližší další splátky. Pokud tak neučiní a dlužník řádně a včas příští splátku zaplatí, může věřitel vymáhat jen nezaplacenou jednu splátku. Svého práva však může využít kdykoli při vynechání některé z dalších splátek (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1630/2005 ze dne 22. 2. 2006).14. V dané věci žalobkyně ničeho netvrdila o tom, že by žalovaného vyzvala zaplacení celého zbývajícího dluhu pro nezaplacení některé ze sjednaných splátek. Lze proto za takovou výzvu považovat až samotnou žalobu, která byla žalovanému doručena dne 29. 12. 2025, žalovaný byl povinen plnit (zbývající dosud nesplatné splátky) ihned, což podle § 1959 písm. e) o. z. znamená dobu do 5 dnů, tj. do 5. 1. 2025. Není tudíž správné tvrzení žalobkyně, že sjednáním ztráty výhody splátek nastala splatnost celého zbývající dluhu, resp. že tento byl tzv. zesplatněn (bez dalšího) již dnem následujícím po splatnosti nezaplacené splátky splatné dne 15. 6. 2025.15. Na základě výše uvedené soud shrnuje: Žalovaný v dohodě o splátkovém kalendáři a uznání dluhu ze dne , datum, uznal žalobou uplatněný nárok co do důvodu a výše, byla tak založena právní domněnka, že dluh v době jeho uznání v uznaném rozsahu a co do jeho výše existoval, tato domněnka nebyla žalovaným vyvrácena. Žalovaný průběhu řízení ani netvrdil a neprokazoval, že na úhradu svého dluhu plnil i nad rámec plateb uvedených žalobkyní. Účastníci v dohodě ujednali zaplacení uznaného dluhu ve splátkách pod ztrátou jejich výhody, žalovaný zaplatil první tři nejstarší splátky a od splátky splatné dne 15. 6. 2025 již neplatil ničeho. Jako výzva ke splnění celého zbývajícího dluhu (k jeho „zesplatnění“) působí vůči žalovanému žaloba doručená mu 29. 12. 2025, tj. po splatnosti nezaplacené splátky splatné dne 15. 12. 2025. Žaloba o zaplacení částky ve výši 171 035 Kč byla tudíž podána důvodně a soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl, když se zároveň jedná o nárok, který nachází hmotněprávní oporu ve shora citovanému § 32 odst. 1 písm. h) zákona č. 30/2024 Sb.16. Pokud jde o úrok z prodlení požadovaný žal