Okresní soud v Liberci 33 C 1/2026-14 – Náklady řízení

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byla tehdy nezletilá , jméno FO, , narozená , Datum narození žalované, , otci uloženo přispívat na výživu tehdy nezletilé částkou , částka, měsíčně k rukám pečující osoby.2. Žalobce, otec žalované podal dne , datum, žalobu na zrušení vyživovací povinnosti k žalované. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná nabyla zletilosti, pracuje a je schopná se samostatně živit.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že souhlasí se zrušením vyživovací povinnosti od žalobce.4. V rámci doručování písemností žalované bylo zjištěno, že tato pracuje v , adresa5. Žalobce ani žalovaná se k ústnímu jednání nedostavili. Soud proto jednal ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, v jejich nepřítomnosti.6. Podle ustanovení § 910 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Základním předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti je zásadně stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby (samostatně se živit), ať už vlastní prací či ze svého majetku a z dávek z pojistných systémů, např. starobního důchodu i nepojistných systémů, např. dávek státní sociální podpory. Tento základní předpoklad není jakkoliv omezen věkem osoby výživou oprávněného. Vyživovací povinnost rodičů k dětem tedy není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit. Od okamžiku nabytí schopnosti sám se živit má dítě své příjmové poměry objektivně ve svých rukou, je „strůjcem svého štěstí“. Záleží zpravidla jen na něm (na jeho píli aj.), v jakých majetkových poměrech bude žít; pokud v tomto ohledu aktivní nebude, negativní důsledky si ponese sám. Smyslem a účelem tudíž je, že pokud je dítě již objektivně schopno si samo své potřeby uspokojovat, bylo by nespravedlivé přičítat jeho eventuální pasivitu v této sféře k tíži jeho rodičů v tom smyslu, že by rodiče byli povinni nadále své dítě živit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 2306/12).7. Žalobkyně je zletilá, nebylo zjištěno, že by byla nezaopatřená, naopak pracuje a je výdělečně činná. Se zrušením vyživovací povinnosti ze strany žalobce souhlasila a nebyly zjištěny žádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování uvedené povinnosti. Soud proto vyživovací povinnost žalobce k žalované z účinností od podání žaloby zrušil.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval.