92 C 180/2025-44 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku II tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal spolu s jistinou vrátit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrok ve výši , částka, . Úvěr byl splatný do , datum, , žalovaný však ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se pak vedle jistiny úvěru a jeho příslušenství domáhala po žalovaném též zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, tak soud vycházel z tvrzení žalobkyně a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.3. Protože věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, a proto je jeho souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení předpokládán.4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.5. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal spolu s jistinou vrátit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrok ve výši , částka, , a to do , datum, , což však neučinil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „z. s. ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele.9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 75 z. s. ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tom smyslu, že její právní předchůdkyně důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobní tvrzení neobsahují jedinou zmínku o tom, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného zjišťována. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila žalobu ohledně toho, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení. Pokud jde o důkazy, pak s žalobou byl předložen pouze výpis z účtu žalovaného, ze kterého je sice zjistitelný určitý příjem, avšak zároveň je z něj zjistitelné extrémně vysoké množství sázek přes různé online portály, což vzbuzuje důvodnou obavu z toho, že žalovaný propadl gamblingu. Zůstatky na účtu k jednotlivým měsícům z výpisu zjistitelné nejsou, není tak zřejmé, zda měl žalovaný vůbec nějakou rezervu, ze které by byl schopen úvěr splatit. Právní předchůdkyně žalobkyně však tyto zjištěné skutečnosti zcela ignorovala a úvěr žalovanému poskytla.13. Soud tak uzavírá, že žalobkyně nedostatečně tvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně posuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z. s. ú., a proto soud hodnotí uzavřenou smlouvu o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.14. Podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.15. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky , částka, . Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že tuto částku žalobkyni zaplatil, což však neučinil. Soud proto žalobě co do této částky vyhověl. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.16. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 87 odst. 1, 2 z. s. ú., když s ohledem na pasivitu žalovaného soud určil takovou lhůtu, která odpovídá obecné lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch účastníků byl v řízení zhruba stejný (soud kapitalizoval žalované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.