1 C 290/2021-85 — Okresní soud v Lounech

1. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, ve které není přípustné odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 2 572,59 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o sporožirovém účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s limitem do 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. V případě debetního zůstatku činila výše úrokové sazby 18,9 % ročně dle platného sazebníku právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal a právní předchůdce žalobkyně převedl pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1.3.2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky s úroky. Svoji aktivní legitimaci v tomto řízení žalobkyně odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 572,59 Kč, úroku z úvěru do 1.2.2021 ve výši 190,90 Kč, úroku z prodlení do 1.2.2021 ve výši 276,97 Kč a úroku ve výši 18,9 % ročně a úroku z prodlení z dlužné jistiny od 2.2.2021 do zaplacení. Žalobkyně dne 4.3.2021 zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. 4. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení byla prokázána postupní smlouvou ze dne [datum], seznamem postoupených pohledávek a oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne [datum] zaslaným na adresu žalovaného téhož dne dle poštovního podacího lístku a potvrzením o zaplacení kupní ceny. 5. Z předložených důkazů bylo možno uzavřít, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o sporožirovém účtu [číslo] dále dne [datum] smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu s limitem kontokorentu 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný kontokorentní úvěr dohodnutým způsobem splácet a v případě překročení stanoveného limitu, tedy vzniku nepovoleného debetního zůstatku hradit úrok ve výši vyplývající z platného oznámení právního předchůdce žalobkyně. Ten činil ke dni 1.3.2020 dle platného oznámení právního předchůdce žalobkyně 18,9 % ročně. Dále bylo prokázáno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dle § 142 o.s.ř. dne 4.3.2021. 6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi právní předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl platně smluvní vztah na základě smlouvy o zřízení sporožirového účtu a smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne [datum], na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat z účtu finanční prostředky do povoleného debetního zůstatku na předmětném účtu. Žalovaný úvěr vyčerpal, ale vyčerpanou částku neuhradil ani na výzvy právního předchůdce žalobkyně. Počínaje dnem [datum] byl proto zůstatek úvěru převeden na evidenční účet pohledávek a žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení. Vznikla mu tak povinnost hradit úrok z kontokorentu ve výši 18,9 % ročně dle platného oznámení právního předchůdce žalobkyně. Soud nárok žalobkyně shledal po právu a uložil žalovanému zaplatit částku 2 572,59 Kč s úrokem ve smluvené výši 18,9 % z jistiny ve výši 2 572,59 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 276,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 190,90 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 2.2.2021 do zaplacení z jistiny 2 572,59 Kč. 7. Úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí jak shora ve výroku I. uvedeno. 8. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše žalované částky, doby prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 9. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, požadovala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a podle § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. za právní zastoupení za 3 úkony po 200 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč a soud uložil žalovanému zaplatit vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Při stanovení náhrady nákladů řízení postupoval soud dle ust. § 14b vyhl. 177/1996 Sb., když jsou splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení, neboť se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.