11 C 59/2021-86 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 61 354 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne 8. 6. 2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 146,32 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 788 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2019. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Do data zesplatnění žalovaný uhradil celkem částku 46 304 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k datu 21. 5. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč. Dále byla sjednána po zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 2 500 Kč. Předmětem žaloby je částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 45 204,25 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 1 497,00 Kč s příslušenstvím, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně má dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 5. 2020 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 47 704,25 Kč od 23. 5. 2020 do 31. 8. 2020 ve výši 4 817,70 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 46 704,25 Kč od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020 ve výši 1 401,00 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 45 704,25 Kč od 1. 10. 2020 do 30. 10. 2020 ve výši 1 371,00 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 45 204,25 Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 14 053,30 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 188,29 Kč ode dne 23. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 93,62 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. 2. Soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru dne 11. 6.2019, oznámení o schválení úvěru ze dne 13. 6. 2019 včetně dodejky, splátkového kalendáře, informace pro klienty, předsmluvního formuláře soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 104 184 Kč, zápůjční úroková sazba činila 146,32 % a byla vyjádřena jako roční efektivní úroková míra. Žalovaný se zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 788 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Podle smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů, po zesplatnění úvěru již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká a souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. V tomto případě se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat z nové jistiny úroky z prodlení. Jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu po zesplatnění, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, když tento přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 55 000 Kč vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 12. 6. 2019. Z hodnocení klienta ze dne 8. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela z použitelného příjmu žalovaného celkem ve výši 33 000 Kč a výdajů celkem 5 400 Kč (životní minimum 3 410 Kč a náklady na bydlení 2 000 Kč). Žalovaný potvrdil, že je svobodný, žije v pronájmu a nastoupil do práce v únoru 2019. Dle ručně psané poznámky nebylo předloženo inkaso. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného uvedený v hodnocení klienta poukázal na jeho účet v dubnu 2019 částku 34 799 Kč a v květnu 2019 částku 34 926 Kč, což odpovídá i předloženým mzdovým lístkům. Dle pracovní smlouvy měl žalovaný sjednán se svým zaměstnavatelem pracovní poměr na dobu neurčitou, měl sjednanou zkušební lhůtu. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací měl žalovaný skóre 267, což dle níže uvedené legendy znamená, že je v I. kategorii (nízké body, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Dle výpisu [příjmení] neměl žalovaný žádný záznam. Žalovaný byl dle výpisů z účtu v záporném zůstatku, když jeho kontokorentní limit činil 5 000 Kč. Dle karty zákazníka žalovaný řádně nesplácel, celkem uhradil částku 48 804 Kč. Dopisem ze dne 17. 2. 2020, 19. 3. 2020, 17. 4. 2020 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 21. 5. 2020 žalobkyně vyzvala k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru. Dopisem ze dne 3. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky zástupcem žalobkyně. Dle dodejky byla zásilka podána k poštovní přepravě. Žalobkyně dále předložila vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek včetně přílohy obsahující tabulku s přepočtem efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu, kdy podle tohoto přepočtu efektivní úroková sazba ve výši 143 % ročně činí nominální úrokovou sazbu 92,1565 % ročně. Dle systému časových řad ARAD České národní banky činila úroková sazba úvěrů pro domácnost na spotřebu nad 1 rok do 5 let včetně 8,27 %. 4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, nezkoumala však faktické výdaje žalovaného. Vycházela pouze z životního minima, nezjišťovala faktické náklady spojené s bydlením. Údaje o příjmech a výdajích byly předtištěny na formuláři žalobkyně a z úřední činnosti soudu je známo, že jsou uváděny žalobkyní opakovaně u různých žadatelů ve stejné výši jako u žalovaného. Náklady za bydlení ve výši 2 000 Kč vzbuzují pochybnost o reálnosti těchto nákladů, když žalovaný potvrdil nájemní bydlení. Z předložených výpisů z účtu žalovaného však bylo zřejmé, že hospodaří za pomoci kontokorentního úvěru a jeho výdaje přesahují jeho příjmy. Též informace z nebankovního systému byla upozorněním, že úvěruschopnost měla být prověřována pečlivěji. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnos