12 C 101/2021-75 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 10 416,53 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Ve smlouvě žalovaný prohlásil, že se seznámil a souhlasí s Všeobecnými podmínkami poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba], a vzal na vědomí, že jsou součástí této smlouvy. Dále dle všeobecných podmínek souhlasil, že pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku, je poskytovatel oprávněn požadovat smluvní pokutu podle ceníku. Na základě této smlouvy společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému služby třetích stran a pronajala mu zařízení [zařízení] [anonymizováno] [číslo] ([anonymizována dvě slova]), [zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] ([anonymizována dvě slova]), [zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizováno]: [číslo] [příjmení]: [anonymizováno]) a modem [zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]: [příjmení]: [anonymizováno]) (dále jen„ zařízení“). Za pronájem zařízení a poskytnuté služby byly žalovanému vystaveny daňové doklady [číslo] s datem splatnosti 20. 7. 2018 ve výši 333,31 Kč za pronájem zařízení, [číslo] s datem splatnosti 20. 8. 2018 ve výši 249,98 Kč za pronájem zařízení 30,86 Kč za volání do neveřejných sítí 95, [číslo] s datem splatnosti 20. 9. 2018 ve výši 249,98 Kč za pronájem zařízení a 36,30 Kč za volání do neveřejných sítí 95, [číslo] s datem splatnosti 20. 10. 2018 ve výši 249,90 Kč za pronájem zařízení, [číslo] s datem splatnosti 5. 11. 2018 ve výši 266,12 Kč za odpojení z důvodu nedoplatku, celkem ve výši 1 416,50 Kč. Žalovaný tyto doklady neuhradil, proto původní žalobkyně ukončila v důsledku zmíněného porušení povinnosti smluvní vztah, založený uvedenou smlouvou, odstoupením od smlouvy a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 19. 9. 2018. Současně společnost [právnická osoba], požadovala proti žalovanému smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč za nevrácené zařízení. Žalobkyně, na kterou přešla práva a povinnosti zaniklé společnosti [právnická osoba], tak požaduje celkovou dlužnou částku ve výši 10 416,53 Kč, sestávající se z částky 1 416,53 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala před podáním žaloby výzvu k plnění ze dne 12. 5. 2020. 2. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Ve věci bylo provedeno dokazování, a to smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 22. 6. 2018, všeobecnými podmínkami, daňovými doklady [číslo] s datem splatnosti 20. 7. 2018, [číslo] s datem splatnosti 20. 8. 2018, [číslo] s datem splatnosti 20. 9. 2018, [číslo] s datem splatnosti 20. 10. 2018 a [číslo] s datem splatnosti 5. 11. 2018, předžalobní výzvou ze dne 12. 5. 2020, včetně podacího archu. 4. Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 22. 6. 2018 smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Dále bylo prokázáno, že žalovaný převzal shora uvedené zařízení, přičemž nehradil řádně a včas vyúčtování, ve kterých byly současně účtovány poplatky za pronajaté zařízení, a to daňové doklady [číslo] s datem splatnosti 20. 7. 2018 ve výši 333,31 Kč za pronájem zařízení, [číslo] s datem splatnosti 20. 8. 2018 ve výši 249,98 Kč za pronájem zařízení a 30,86 Kč za volání do neveřejných sítí 95, [číslo] s datem splatnosti 20. 9. 2018 ve výši 249,98 Kč za pronájem zařízení a 36,30 Kč za volání do neveřejných sítí 95, [číslo] s datem splatnosti 20. 10. 2018 ve výši 249,90 Kč za pronájem zařízení, [číslo] s datem splatnosti 5. 11. 2018 ve výši 266,12 Kč za odpojení z důvodu nedoplatku, celkem ve výši 1 416,50 Kč. 5. Pokud se týká pravomoci soudu rozhodnout v této věci, tuto soud opírá o názor, že podle ustanovení § 2 písm. n) zák. č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, tyto služby„ obsahu…“ jsou sice poskytovány prostřednictvím sítě či služeb elektronických komunikací, ale nejsou to služby elektronických komunikací. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu č. j. KONF 5/2011-12 ze dne 20. 4. 2011, který v obdobné věci rozhodl o pravomoci soudu. 6. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úhradu částky ve výši 1 416,53 Kč je důvodný, neboť bylo prokázáno, že ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. byla dne 22. 6. 2018 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jako tzv. nepojmenovaná smlouva. Pokud se týká pravomoci soudu rozhodovat v této věci, vycházel soud ze shora uvedeného názoru Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2011. Podle všeobecných podmínek, které jsou součástí smlouvy, byla k výběru cen za shora uvedené služby oprávněna společnost [právnická osoba] v rámci pravidelného vyúčtování. Cena za tyto služby byla vyúčtována v rámci vyúčtování, nebylo prokázáno, že by je žalovaný uhradil, a proto soud návrhu vyhověl, pokud se týká jistiny (§ 1746 odst. 2, § 1751 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb.). Součástí uvedené smlouvy byla sjednána ve smyslu § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. nájemní smlouva. Podle tohoto ustanovení se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2213 citovaného zákona je nájemce povinen platit nájemné. Na dlužném nájemném tak žalovaný dluží částku 1 349,37 Kč a za služby třetích stran tak dluží částku 67,16 Kč, celkem 1 416,53 Kč, kterou žalovaný ani po výzvách ze strany žalobkyně neuhradil. Na základě těchto skutečností byl nárok žalobkyně shledán opodstatněným a dostatečně důkazně podložený, a proto soud tedy žalobě v této části vyhověl. 7. Soud zamítl návrh ohledně smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč, a to ve smyslu nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 z 11. 2. 2013, dle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis)“. Ustanovení o smluvní pokutě odkazuje na všeobecné podmínky a ceník, ve smlouvě je toto ustanovení uvedeno v dolní části velmi malými obtížně čitelnými písmeny, která současně vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, náklady řízení nepožadoval a soud tedy rozhodl, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení v této věci.