12 C 34/2021-55 — Okresní soud v Lounech

1. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, ve které není přípustné odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 6 007 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím internetových stránek a SMS zpráv rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] která vymezovala podmínky, dle kterých žalovaný mohl žádat o poskytnutí úvěru a právní předchůdce žalobkyně jej mohl poskytnout. Dne [datum] poté právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli jednotlivou smlouvu o úvěru [číslo] prostřednictvím internetových stránek a SMS zpráv. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 5 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 5 000 Kč do dne [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení, neuhradil řádně a včas sjednanou částku a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce žalobkyně společnosti [právnická osoba], [IČO], na žalobkyni. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 7. 1. 2020. Za opožděné úhrady mu pak byla stanovena smluvní pokuta ve výši 1 007 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 493,15 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení a smluvní pokutu 1 007 Kč. Žalobkyně dne 9. 7. 2020 zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. 4. Z provedených důkazů bylo zjištěno a prokázáno, že na základě žádosti o úvěr byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit celkovou částku 5 000 Kč do dne [datum]. Dále bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019, kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost pak byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 7. 1. 2020. Dále bylo prokázáno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dle § 142 o s. ř. ze dne 9. 7. 2020. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ve smyslu § 2048 citovaného zákona byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta za opožděné platby, a to ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. 6. Výše zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 257/2016 Sb. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru pak právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému částku 5 000 Kč. Dále bylo dohodnuto, že žalovaný splatí tuto částku do dne [datum]. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Za opožděné úhrady mu pak byla stanovena smluvní pokuta ve výši 1 007 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni požadovanou částku ve výši 6 007 Kč uhradil a soud proto dospěl k závěru, že v tomto směru je nárok žalobkyně důvodný. 7. Dospěl k závěru, že je důvodný též nárok ohledně požadovaného příslušenství, tedy smluvních úroků a úroků z prodlení, když výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč. Právní zástupce žalobkyně požadoval zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 007 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou a půl úkonu právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).