12 C 76/2021-57 — Okresní soud v Lounech

1. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, ve které není přípustné odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 3 577 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a SMS zpráv smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému dne [datum] částku 4 000 Kč. Tato částka byla žalovanému připsána na účet, který sdělil právnímu předchůdci žalobkyně. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 4 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 960 Kč, celkem částku 4 960 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku splatí do [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, neuhradil řádně a včas sjednanou částku a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni 12. 5. 2020 činila na dlužném úvěru částku ve výši 2 617 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 960 Kč, celkem 3 577 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO] uzavřela dne 12. 5. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 26. 5. 2020. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 3 577 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 577 Kč od 24. 9. 2018 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 26. 5. 2020, ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Z provedených důkazů pak bylo zjištěno a prokázáno, že dne [datum] na základě žádosti žalovaného o úvěr, mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit též souhrnný poplatek ve výši 960 Kč, celkovou částku 4 960 Kč, kterou splatí do [datum]. Dále bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a její právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020, kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost pak byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 26. 5. 2020. Dále bylo prokázáno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dle § 142 o. s. ř. ze dne 26. 5. 2020. 6. Výše zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a následující uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru pak právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému částku 4 000 Kč, částka 960 Kč byla sjednána jako souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru. Dále bylo dohodnuto, že žalovaný úvěr splatí do [datum]. Žalovaný naposledy uhradil splátku dne [datum], zbývá nezaplacena na dlužném úvěru částka ve výši 2 617 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 960 Kč, celkem 3 577 Kč. Nebylo prokázáno, že by tuto žalovaný uhradil a soud proto dospěl k závěru, že v tomto směru je nárok žalobkyně důvodný. 7. Dospěl k závěru, že je důvodný též nárok ohledně požadovaného příslušenství, tedy smluvních úroků a úroků z prodlení, když výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 577 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).