9 C 205/2020-116 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhaly určení vlastnického práva k pozemkovým parcelám [číslo] o výměře 323 m2, [číslo] o výměře 59 m2, oddělené od původní parcely [číslo] o celkové výměře 305 m2 geometrickým plánem [číslo] ověřeným oprávněným zeměměřičským inženýrem dne [datum] a odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], obě zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce] (dále také„ Parcely“), konkrétně určení, že vlastníkem Parcel byl ke dni úmrtí [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelý dne [datum]. Žalobkyně uvedly, že přídělovou listinou [číslo] ze dne [datum] získali manželé [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození] zemědělskou usedlost [adresa] v [obec] spolu s přibližně 13 hektary zemědělský pozemků. Součástí tohoto přídělu byly i sporné Parcely, kdy parcela [číslo] byla vedena jako pole a parcela [číslo] jako pastvina. Bez ohledu na tento zápis byla parcela [číslo] zastavěna hospodářskými stavbami a část parcely [číslo] byla přizděna k usedlosti [adresa] již v okamžiku přídělu. V roce 1960 byl zemědělský příděl vrácen manželi [příjmení] čestným prohlášením státu, tito zároveň obdrželi novou přídělovou listinu, na základě které jim zůstala v užívání zemědělská usedlost [adresa] v rozsahu, v jakém byla vymezena v přídělové listině z roku 1947 s tím rozdílem, že parcela [číslo] byla slučkou přičleněna ke stavební parcele [číslo]. Část parcely [číslo] zůstala i nadále součástí usedlosti. Na základě hospodářské smlouvy [číslo] ze dne [datum] převedl okresní národní výbor [obec] do užívání místnímu národnímu výboru v [obec] osmnáct pozemků, mezi nimi i parcelu [číslo] jako ostatní plochu. O přičlenění parcely [číslo] ke stavební parcele [číslo] ani o převedení parcel do užívání místního národního výboru v [obec] neměli manželé [příjmení], resp. jejich právní nástupci žádné povědomí. Po smrti [jméno] [příjmení] se stal výlučným vlastníkem usedlosti [adresa] [jméno] [příjmení], který tuto usedlost prodal na základě kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] Tito usedlost nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Z této kupní smlouvy lze dle žalobců jednoznačně dovodit, že [jméno] a [jméno] [příjmení] užívali od [datum] spolu s ostatním majetkem náležejícím k usedlosti [adresa] i parcelu [číslo] se stavbami na ní postavenými, jakož i část parcely [číslo] přizděné k usedlosti. [jméno] [příjmení], [datum narození] zemřel v roce 1984, v dědickém řízení nabyli do vlastnictví 1/4 jeho majetku [jméno] [příjmení], [datum narození] (manžel a otec žalobkyň) a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Druhá polovina majetku zůstala ve vlastnictví [jméno] [celé jméno žalobkyně]. V dědickém řízení po [jméno] [příjmení], [datum narození] zemřelém v roce 1985 nabyli do vlastnictví [jméno] [příjmení], [datum narození] a nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] každá 1/8 nemovitostí. Uvedení svůj podíl převedli na základě kupní smlouvy [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Dne [datum] uzavřeli [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení] darovací smlouvu, na základě které získal [jméno] [příjmení] do vlastnictví 3/4 bývalé zemědělské usedlosti [adresa] v obci [obec]. Tímto se [jméno] [příjmení] stal dne [datum] výlučným vlastníkem veškerého majetku tvořícího komplex usedlosti [adresa]. V dědickém řízení po [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum] byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, podle které získala veškerý nemovitý majetek žalobkyně [číslo]. Tato převzala do výlučného vlastnictví celý komplex tvořící usedlost [adresa], tedy také parcelu [číslo] (jako součást parcely [číslo]) a část parcely [číslo] přizděné k usedlosti. Kupní smlouvou ze dne [datum] převedla žalobkyně [číslo] usedlost [adresa] do vlastnictví zmocněnce žalobkyň a jeho manželky [jméno] [příjmení], kteří usedlost vlastní do současné doby. 2. Žalobkyně dále uvedly, že v dubnu 1994 vydal Okresní pozemkový úřad v [obec] rozhodnutí, kterým schválil dohodu o vydání nemovitostí ze dne [datum] mezi Státním statkem [obec] a dědici po manželích [příjmení], jejich syny [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození]. Předmětem dohody byla i parcela [číslo] Okresní pozemkový úřad vydal dne [datum] další rozhodnutí, kterým rozhodl tak, že bratři [příjmení] jsou rovněž vlastníky parcely [číslo]. Žalobkyně jsou dle svého vyjádření přesvědčené, že parcely [číslo] [číslo] neměly být součástí restitucí, neboť parcela [číslo] byla zastavěna zemědělskými stavbami ještě před přídělem v roce 1947 a část parcely [číslo] byla rovněž před přídělem přizděna k usedlosti [číslo]. Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] koupil žalovaný od restituentů (bratrů [anonymizováno]) veškeré zemědělské pozemky, mezi něž byly zahrnuty i parcely [číslo] [číslo]. Po více než 2 letech od uzavření uvedené kupní smlouvy obdrželi manželé [příjmení] oznámení katastrálního úřadu o tom, že byla zrušena slučka na hranici mezi stavební parcelou [číslo] pozemkovou parcelou [číslo] že bylo této parcele doplněno chybějící parcelní číslo. Manželé [příjmení] po zjištění (v roce 2009), že součástí usedlosti [adresa] je i parcela [číslo] nechali pod [číslo] vypracovat geometrický plán na rozdělené pozemky [číslo] který byl odsouhlasen Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací]. Následně se manželé [příjmení] snažili dohodnout s žalovaným na vzájemném narovnání majetkových vztahů. Vzhledem k tomu, že k dohodě nedošlo, podali [příjmení] v roce 2013 k Okresnímu soudu v Lounech (sp. zn. 7 C 298/2013) žalobu na určení vlastnictví k parcele [číslo] části parcely [číslo] označené jako parcela [číslo] (část oddělená shora popsaným geometrickým plánem). V rámci tohoto řízení soud dovodil, že parcela [číslo] je zastavěna hospodářskými stavbami a část parcely [číslo] byla v minulosti přizděna k usedlosti [číslo]. 3. Okresní soud v Lounech rozhodl rozsudkem ze dne 20. 10. 2016, č. j. 7 C 298/2013-190 ve prospěch žalobců. Krajský soud v Ústí nad Labem však rozsudkem ze dne [datum] k odvolání žalovaného žalobu zamítl. Nejvyšší soud pak usnesením ze dne 18. 9. 2018, č. j. 22 Cdo 3150/2018-266 odmítl dovolání manželů [příjmení] Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí uvedl, že odvolání žalovaného bylo důvodné pouze částečně, když se ztotožnil s tím, jak byl v nalézacím řízení zjištěn skutkový stav, i s tím, jak byl skutkový stav posouzen po právní stránce. Odvolací soud dále uvedl, že [jméno] [příjmení] držel sporné Parcely v dobré víře, když tento nabyl majetek v rámci rodiny v době, kdy parcela [číslo] nebyla vyznačena v mapě evidence nemovitostí a byla stejně, jako sporná část parcely [číslo] připojena plotem k usedlosti [číslo] kterou nabyl dílem děděním po otci a dílem darováním od své matky. [jméno] [příjmení] se tak chopil držby celé usedlosti v roce 1991, desetiletá vydržecí doba tak v jeho případě uplynula v roce 2001, to znamená předtím, než byla usedlost po jeho smrti předmětem dědění. Z toho plyne, že sporné pozemky měly a nadále mohou být předmětem dědického řízení po zemřelém [jméno] [příjmení]. Na základě tohoto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem se žalobkyně domnívaly, že v rozsudku uvedený názor by měl být dostatečným podkladem k zahájení dodatečného soudního řízení. Toto se však nepotvrdilo, neboť závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem byly uvedeny pouze v odůvodnění rozsudku, nikoliv v jeho výrokové části. Okresní soud v Ústí nad Labem jako soud příslušný k dodatečnému projednání pozůstalosti proto řízení zastavil. Odvolací soud rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem potvrdil a uvedl, že je-li v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník nemovitosti, o níž dědic tvrdí, že ji v době smrti vlastnil zůstavitel, jiná osoba než zůstavitel, nemůže dědický soud bez předložení listiny dokládající, že vlastníkem této nemovitosti byl ke dni smrti zůstavitel, potvrdit dědictví ke sporné věci. Je-li pak v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník sporné nemovitosti jiná osoba než zůstavitel a je-li mezi touto osobou a dědici sporná otázka vlastnictví, soud v řízení o dědictví není oprávněn bez dalšího tuto spornou otázku posuzovat, stejně jako není oprávněn posuzovat, zda zůstavitel byl či nebyl ke dni smrti vlastníkem sporné nemovitosti. V takovém případě má dědic naléhavý právní zájem dle § 80 občanského soudního řádu na určení, že určitá věc byla ke dni úmrtí zůstavitele jeho vlastnictvím (usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum]). 4. Žalobkyně závěrem uvedly, že je nezpochybnitelné, že Parcely byly součástí zemědělského přídělu [číslo] manželům [příjmení] v roce 1947 a rovněž to, že tito uvedené Parcely užívali spolu s usedlostí [adresa] i po roce 1960, kdy přidělené zemědělské pozemky vrátili státu. Tento stav setrval až do roku 1983, kdy [jm