1 C 287/2021-111 — Okresní soud v Lounech

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 220 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 220 000 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení (výrok I.), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 57 354 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení]. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne [datum] žalobce uzavřel jako prodávající a manželka žalovaného [jméno] [příjmení] jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě nemovitých věcí – garáží„ [číslo]“ v [katastrální uzemí], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ garáže“). V kupní smlouvě byla cena nemovitých věcí uvedena ve výši 200 000 Kč s tím, že 100 000 Kč uhradila kupující při podpisu smlouvy a zbývajících 100 000 Kč uhradí do jednoho roku, dle možností dříve. Téhož dne uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o půjčce ve výši 300 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do pěti roků, popř. v půlročních splátkách po 30 000 Kč Smlouva neobsahuje prohlášení dlužníka o převzetí předmětu půjčky. Žalovaný prováděl ve prospěch žalobce hotovostní platby, o nichž vystavoval výdajové doklady, jež podepisoval žalovaný jako výdejce a žalobce jako příjemce. Takto žalovaný žalobci vydal dne [datum] částku 50 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ dle smlouvy, splátky“ dne [datum] částku 20 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ doplatek“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka dluhu“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka na garáže“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka na garáže“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka dluhu“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka dluhu“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka úvěru“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka úvěru“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka půjčky“, dne [datum] částku 30 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka úvěru“. Z vyhlášky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], okresní soud zjistil, že žalobce jako navrhovatel na sebe podal insolvenční návrh, na jehož základě bylo zahájeno insolvenční řízení. 3. Žalovaný se žalobě bránil tvrzením, že půjčka ve skutečnosti nebyla poskytnuta, neboť smlouva o půjčce pouze zajišťovala dosud neuhrazenou část kupní ceny za garáže, jež nečinila v kupní smlouvě uvedených 200 000 Kč, nýbrž 400 000 Kč, z nichž v den podpisu obou smluv bylo uhrazeno toliko 100 000 Kč, tedy k úhradě zbývalo ve smlouvě o půjčce uvedených 300 000 Kč. Ve vztahu k tomuto tvrzení okresní soud vyšel z toho, že částečné plnění žalobce na dluh (viz předložené pokladní doklady) má účinky uznání dluhu a zakládá vyvratitelnou domněnku existence závazku v době plnění, pročež se důkazní břemeno přesunulo z žalobce jako věřitele na žalovaného jako dlužníka. Okresní soud k otázce poskytnutí půjčky provedl důkaz výslechem účastníků a výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], jež je manželkou žalovaného. Z její výpovědi učinil zjištění, že s žalobcem před uzavřením smlouvy jednal žalovaný, což ostatně potvrdil ve své výpovědi i žalobce, svědkyně u nich nebyla. Smlouvu uzavírala jako kupující ona, protože žalovaný byl v invalidním důchodu a„ měl nějakou exekuci“. Ověření podpisů na kupní smlouvě proběhlo na poště a poté na parkovišti u katastru předali žalobci částku 100 000 Kč s tím, že dohodnutá cena ve smlouvě byla 200 000 Kč. Při předání peněz se svědkyně dozvěděla, že žalobce chce více peněz, které však neměli. Proto bylo dohodnuto, že je budou splácet a žalovaný tam podepsal smlouvu, z níž vyplývalo, že žalobci dluží. Tuto smlouvu již připravenou přinesl žalobce a žalovaný ji na parkovišti u katastru podepsal. Svědkyně vyloučila, že by žalobce žalovanému nějaké peníze při této příležitosti předal. 4. Okresní soud právě z obsahu výpovědi svědkyně [příjmení] vycházel, neboť jako svědkyně vypovídala po poučení podle § 126 odst. 1 o. s. ř. (tedy při vědomí následků v podobě trestní odpovědnosti v případě úmyslně nepravdivé či neúplné výpovědi), spontánně, s ohledem na dobu, která uplynula od uzavření smluv, a význam věci pro ni přiměřeně podrobně. Její výpověď je v souladu s obsahem i dalších provedených důkazů. Okresnímu soudu se jevil její popis událostí provázejících prodej garáží jako logický a věrohodný, a to i v kontextu s předloženými příjmovými doklady, z nichž je patrno, že popis důvodu jednotlivých plateb neodpovídá vždy tvrzené smlouvě o půjčce, v souvislosti se skutečností, že sám žalobce připustil, že v době prodeje řešil problémy s dluhy, což je v souladu se zjištěním, že cca půl roku po uzavření kupní smlouvy na sebe sám podal insolvenční návrh. Její výpověď proto okresní soud hodnotil jako věrohodnou, a to i s přihlédnutím ke zjištění, plynoucímu i z výpovědi žalobce, že podmínky obou smluv sjednávali žalobce a žalovaný, žalobkyně se toliko dostavila k podpisu kupní smlouvy. Věrohodnost výpovědi svědkyně dle okresního soudu nesnižuje ani skutečnost, že má nepochybně bližší vztah k žalovanému, jenž jej jejím manželem, a že má ekonomický zájem na výsledku řízení. Výpověď žalobce posoudil okresní soud jako nevěrohodnou, žalobce vypověděl, že peníze měl doma, nebyl schopen uvést žádné podrobnosti, které by osvětlily, proč poskytoval půjčku za situace, kdy v den tvrzeného poskytnutí půjčky inkasoval od manželky žalovaného částku 100 000 Kč, nevybavil si ani žádné podrobnosti ohledně předchozích jednání s žalovaným o půjčce a o jejím předání a jako (bývalý) podnikatel měl předat poměrně vysokou půjčku žalovanému bez písemného potvrzení. 5. Na základě popsaných dílčích skutkových zjištění učinil okresní soud závěr, že půjčka ve výši 300 000 Kč žalobcem žalovanému ve skutečnosti poskytnuta nebyla, smlouva o půjčce byla uzavřena účastníky tzv.„ na oko“, jelikož měla zastírat jiné ujednání, a to ujednání o výši a zaplacení kupní ceny garáží, které od žalobce zakoupila svědkyně [příjmení]. Písemnou smlouvu o půjčce ze dne [datum] proto shledal podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) absolutně neplatnou. Jelikož žádné plnění dle smlouvy o půjčce žalovanému nebylo poskytnuto a nebyl účastníkem smlouvy o prodeji garáží, neshledal okresní soud ani jiný právní důvod k uložení navrhované platební povinnosti žalovanému, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž se zabýval vznesenou námitkou promlčení, popř. prováděl dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví k ověření pravosti žalobcem zpochybněných pokladních dokladů ze dne [datum], [datum] a [datum], jimiž žalovaný chtěl prokazovat zaplacení celé kupní ceny za garáže, neboť by to za dané situace již bylo nadbytečné. Náhradu nákladů řízení okresní soud přiznal v plném rozsahu žalovanému, neboť byl v řízení zcela úspěšný. 6. Rozsudek okresního soudu napadl žalobce odvoláním, jímž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýká, že pominul, že na všech příjmových pokladních dokladech ve věci uhrazení kupní ceny garáží je jako plátce vždy uvedena manželka žalovaného a na dokladech týkajících se půjčky je jako plátce uveden žalovaný. Okresní soud ignoroval jím předložené listinné důkazy – smlouvy a doklady o platbách. Dovolává se ust. § 2054 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „ o. z.“), jež stanoví domněnku uznání dluhu při částečném plnění. Okresní soud sice na žalovaného správně přenesl důkazní břemeno, nesprávně však uvěřil výpovědi jeho manželky, která se jednání o smlouvách prakticky neúčastnila. Dle její výpovědi měl žalobce s požadavkem na zaplacení vyšší kupní ceny přijít až po uzavření kupní smlouvy, částečném zaplacení kupní ceny a podání návrhu na vklad. Je přitom nelogické, aby žalovaný na zvýšení kupní ceny v daný okamžik přistupoval. Uvedenou nelogičností – rozporem se okresní soud nezabýval. Poukázal na závislost manželky žalovaného na výsledku sporu a skutečnost, že dle její skutkové verze se všichni společně dopustili protiprávního jednání a soudu to nevadí. Na žalobce jako bývalého podnikatele soud kladl zvýšené nároky stran obezřetnosti při sjednání smlouvy (absentující potvrzení o poskytnutí půjčky), stejně však nepostupoval u manželky žalovaného, která je rovněž podnikatelkou. Její výpověď o tom, že její manžel – žalovaný smlouvu o půjčce uzavřel proto, aby ručil za doplacení kupní ceny je úsměvné, neboť ke vzniku ručení nedošlo. Pokud soud považoval výpověď žalobce za nevěrohodnou proto, že si nevzpomněl na detaily, poukázal na to, že vypovídal o 9 let starých událostech, a to ve věku 75 let. Závěr o tom, že smlouvy připra