12 C 135/2021-44 — Okresní soud v Lounech

1. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, ve které není přípustné odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 3 736 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz a SMS zpráv smlouvu o úvěru. Žalobkyně půjčila žalované dne [datum] částku 3 000 Kč. Tato částka byla žalované připsána na účet, který sdělila žalobkyni. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 3 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 99 Kč, celkem částku 3 099 Kč, do dne [datum]. Na svůj dluh žalovaná neuhradila žádnou částku. Žalovaná se tak dostala do prodlení, když neuhradila řádně a včas sjednanou částku, která ke dni [datum] činila na dlužném úvěru částku ve výši 3 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 99 Kč, celkem 3 099 Kč. Dále byla žalované za opožděné úhrady stanovena smluvní pokuta ve výši 90 Kč a stanoveny poplatky ve výši 547 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 3 736 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 14. 6. 2021 do 29. 6. 2021 částkou 13,52 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 736 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 14. 5. 2021, ani na tuto nijak nereagovala, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Z předložených důkazů pak bylo zjištěno a prokázáno, že dne [datum] na základě žádosti žalované o úvěr, jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala zaplatit též souhrnný poplatek ve výši 3 099 Kč, celkovou částku 3 099 Kč, kterou zaplatí do dne [datum]. Dále bylo prokázáno, že žalované byla zaslána předžalobní výzva dle § 142 o. s. ř. ze dne 14. 5. 2021. 6. Výše zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a následující a současně (od 5. 8. 2016) v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 257/2016 Sb. uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smyslu § 2048 citovaného zákona byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta za opožděné platby, a to ve výši 3 % z nesplacené jistiny úvěru. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru pak žalobkyně předala žalované částku 3 000 Kč, částka 3 099 Kč byla sjednána jako souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru. Dále bylo dohodnuto, že žalovaná úvěr splatí do dne [datum]. Žalovaná neuhradila na úvěr žádnou částku, zbývá nezaplacena na dlužném úvěru částka ve výši 3 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částka ve výši 99 Kč, dále smluvní pokuta ve výši 90 Kč a poplatky za úvěr a vymáhání ve výši 547 Kč, celkem 3 736 Kč. Nebylo prokázáno, že by tuto žalovaná uhradila a soud proto dospěl k závěru, že v tomto směru je nárok žalobkyně důvodný. 7. Dospěl k závěru, že je důvodný též nárok ohledně požadovaného příslušenství, tedy smluvních úroků a úroků z prodlení, když výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 736 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).