9 C 336/2021-38 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit původně 67 000 Kč s příslušenstvím, přičemž tento nárok byl v průběhu řízení rozšířen na celkovou částku 77 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva k prostoru nesloužícího k podnikání v budově [adresa], ulice [ulice] v [obec] zapsané na [list vlastnictví] a jednalo se konkrétně o suterénní prostor o ploše 82,72 m² za účelem zkušebny taneční skupiny a nahrávacího studia. Nájemné bylo stanoveno ve výši 2 000 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena dne [datum] na dobu určitou do 31. 12. 2019. Následně byl sjednán dodatek k této smlouvě ze dne [datum], kterým se doba nájmu dále sjednala od 1. 3. 2021 do 28. 2. 2022. Rovněž se rozšířil předmět nájmu navíc o chodbu o výměře 18 m² a nájemné zůstalo stejné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Původní nájemní smlouva po skončení doby nájmu tj. od 1. 1. 2020 byla automaticky prolongována podle § 2230 zákona č. 89/2012 Sb. s tím, že toto zákonné prodloužení bylo překročeno o 2 měsíce do uzavření zmíněného dodatku [číslo] za toto období tedy leden a únor 2021 náleží žalobkyni náhrada podle § 2295 zákona č. 89/2012 Sb. ve výši sjednaného nájmu. Z důvodu dlouhodobého neplacení nájemného došlo ze strany žalobkyně ke dni 31. 7. 2021 k výpovědi nájemní smlouvy, nicméně žalovaná uvedené prostory užívala i nadále a k jejich fyzickému předání zpět žalobkyni došlo až dne 26. 2. 2022. Od účinnosti výpovědi z nájmu do fyzického předání předmětu nájmu tak žalobkyně požaduje rovněž náhradu za sjednané nájemné podle § 2295 zákona č. 89/2012 Sb. V průběhu smluvního vztahu žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k dobrovolnému splnění svých závazků, nicméně od ledna 2019 do fyzického předání předmětu nájmu nebylo ze strany žalované na dlužné nájemné za toto období nic uhrazeno. Rovněž po zaslané předžalobní výzvě na celkovou částku žalovaná svůj závazek neuhradila ani zčásti. 2. Žalovaná se v průběhu řízení k žalobě samé žádným způsobem nevyjádřila, proti žalovaným nárokům nevznesla žádné námitky a nepředložila žádné důkazy, které by vyvracely tvrzení žalobkyně. Z těchto důvodů soud mohl tuto záležitost posuzovat pouze na základě skutkových tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů. 3. Ze smlouvy o nájmu prostor nesloužícího k podnikání soud zjistil, že dne [datum] byla uzavřena nájemní smlouva na období od 15. 12. 2018 do 31. 12. 2019 podle § 2201 a následující zákona č. 89/2012 Sb., přičemž v této smlouvě je chybně uvedeno zákonné ustanovení § 2302 o.z., neboť toto ustanovení odkazuje na nájem prostorů sloužícího k podnikání. Na tento právní vztah se tedy užijí obecná ustanovení o nájmu. 4. Z dodatku [číslo] ke smlouvě o nájmu ze dne [datum] soud zjistil, že se účastníci dohodli na prodloužení doby nájmu od 1. 3. 2021 do 28. 2. 2022 při zachování stejného nájemného ve výši 2 000 Kč měsíčně a rozšíření předmětu nájmu o chodbu. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že tímto došlo k upozornění na neplacení nájemného ze strany žalobkyně a současně že tímto došlo k výpovědi nájemní smlouvy ke dni 31. 7. 2021. 5. Na základě výše uvedeného má pak soud za prokázáno, že účastníci mezi sebou platně a účinně uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu na dobu určitou do 31. 12. 2019, kterou pak prodloužili dodatkem [číslo] do 28. 2. 2022. Žalovaná užívala pronajaté prostory tedy od 15. 12. 2018 až do doby jejich fyzických předání dne 26. 2. 2022. Dále pak má soud za prokázáno, že žalovaná neplnila své povinnosti spočívající v placení nájemného, a to konstantně za dobu od ledna 2019 do února 2022 včetně, přičemž požadované nájemné, respektive náhrada za nájemné je požadována z titulu jednak nájemní smlouvy, která byla poté dle ustanovení § 2230 o.z. prolongována o další rok, tj. do 31. 12. 2020, poté však dva měsíce užívala žalovaná prostory bez právního důvodu, za což náleží náhrada dle § 2295 o.z. a následně účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k nájemní smlouvě, která však již v této době nebyla platná, tudíž na tento dodatek je nutno pohlížet jako na smlouvu novou s tím, že obsah se oproti původní smlouvě změnil pouze v rozsahu užívání předmětu nájmu s tím, že doba nájmu zde byla smluvena do 28. 2. 2022. Z důvodu opakovaného neplnění nájemného ze strany žalované pak došlo žalobkyní k výpovědi z nájmu z 31. 7. 2021, avšak k fyzickému předání pronajatých prostor došlo až 26. 2. 2022, tj. za toto období žalobkyni náleží rovněž náhrada podle § 2295 o.z. Celková dlužná částka tedy představuje nájem, respektive náhradu nájmu za období od ledna 2019 do února 2022 včetně s tím, že v nájemném za leden 2019 je obsažena i polovina nájmu z předchozího měsíce. Z tohoto důvodu tato částka činí 3 000 Kč. Všechny další ostatní již představují částku 2 000 Kč. Nárok na příslušenství potom představuje zákonný úrok z prodlení od splatnosti jednotlivých splatných nájemných za příslušné měsíce. Vzhledem k tomu, že žalovaná v průběhu řízení tyto skutečnosti žádným způsobem nerozporovala a nepředložila žádné důkazy svědčící o opaku, učinil soud výše uvedené závěry ze skutkových tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů, na základě kterých shledal nárok žalobkyně u zvedených důvodů za oprávněný a opodstatněný a žalobě tedy v plném rozsahu vyhověl. 6. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 27 251,60 Kč, což je odměna za 4 úkony právní služby po 3 780 Kč, odměna za 1 úkon právní služby za 4 180 Kč (odměna vypočtená z nové výše požadovaného plnění počínaje právní mocí usnesení o povolení změny žaloby – jednání dne 9. 11. 2022, 5x režijní paušál po 300 Kč, cestovné 2krát Louny a zpět v celkové výši 2 601,60 Kč a soudní poplatek ve výši 3 850 Kč