1 C 323/2022-131 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 90 446 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 90 449 Kč ve výši 11,75 % ročně od 4. 5. 2022 do zaplacení, částku 13 097,60 Kč a dále úrok ve výši 102,09 % ročně z částky 46 374,16 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 201 132 Kč. Po podání žaloby vzala žalobkyně svůj návrh zpět co do částky ve výši 23 319 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 319 Kč ode dne 4. 5. 2022 do zaplacení a dále co do úroku ve výši 67,09 % ročně z částky 46 374,16 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,4 % ročně splácet v měsíčních splátkách. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Do data zesplatnění žalovaný zaplatil 85 752,61 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k datu 2. 5. 2022 k zesplatnění celého úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 81 857,35 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 46 374,16 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 35 483,19 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokuty dle bodu [číslo], v celkové výši 3 992,00 Kč s příslušenstvím; náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu [číslo] smlouvy v celkové výši 4600 Kč s příslušenstvím; smluvní pokutu dle bodu [číslo] smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 81 857,35 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 4.5.2022 do zaplacení. Žalobkyně uplatnila u soudu tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 13 097,60 Kč. Požaduje dále zaplatit úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 46 374,16 Kč ode dne 04.05.2022 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 102,09 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Usnesením č.j. 1 C 323/2022-57 ze dne 4. 11. 2022 došlo k částečnému zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby ze dne 31. 10. 2022 a nadále je tak předmětem řízení nárok žalobkyně na zaplacení částky 67 130 Kč s přísl., smluvní pokuty 13 097,60 Kč a úroku ve výši 35 % z částky 46 374,16 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy úrok dosáhne částky 201 132 Kč. 2. Soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru dne [datum], karty klienta, oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] včetně dodejky, splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 167 610 Kč, zápůjční úroková sazba činila 166,4 % p.a. a byla dohodnutá jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Pro případ zesplatnění úvěru byl sjednán limit, kdy žalobkyně může požadovat maximálně částku 201 132 Kč na úrocích. Žalovaný se zavázal splácet v 30 měsíčních splátkách ve výši 5587 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Podle smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů, po zesplatnění úvěru již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká a souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. V tomto případě se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat z nové jistiny úroky z prodlení. Jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu po zesplatnění, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, když tento přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 60 000 Kč vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. Z hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela z použitelného příjmu žalovaného celkem ve výši 17 000 Kč a životního minima klienta ve výši 3410 Kč a výdajů na bydlení ve výši 1000 Kč. Volné zdroje klienta hodnotila částkou 11 590 Kč. Žalovaný potvrdil, že je svobodný, žije u rodičů. Dle potvrzení zaměstnavatele činil průměrný čistý příjem žalovaného za měsíce únor - květen 2017 částku 16 229 Kč. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací nebylo skóre žalovaného uvedeno z důvodu, že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Dle výpisu [výpis] neměl žalovaný žádný dluh po splatnosti, s tím, že dlužné telekomunikační poplatky byly uhrazeny [datum]. Dle karty klienta žalovaný celkem uhradil částku 85 752,65 Kč. Z upomínky ze dne 17. 7. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný se opozdil se zaplacením splátky č. 1 a č. 2 a byl proto upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalovaný byl poté upomínán o jednotlivé dlužné splátky upomínkami z 16.11.2017, 18.12.2017, 16.1.2018, 16.4.2018, 16.2.2018, 19.3.2018, 2.5.2022 a současně byl upozorňován na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 21.9.2022 žalobkyně vyzvala k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru. 4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, nezkoumala však faktické výdaje žalovaného. Vycházela pouze z životního minima. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouz